Racek středomořský

Racek středomořský (Larus michahellis), španělsky gaviota patiamarilla, patří k nejpočetnějším mořským ptákům Středomoří a hnízdí téměř na celém španělském pobřeží, na Baleárech, na Kanárských ostrovech, v Ceutě a Melille a od konce minulého století i na střechách přímořských měst. Ještě nedávno byl považován za poddruh racka stříbřitého a Real Decreto 1095/1989, který vyjmenovává lovné druhy, ho dodnes uvádí jako Larus cachinnans: pod tímto jménem byl dlouho veden společně s dnešním rackem bělohlavým; dnes jde o dva samostatné druhy. Pozor na české jméno: racek žlutonohý je jiný druh, Larus fuscus, španělsky gaviota sombría. Tato karta vysvětluje, jak poznat dospělé a mladé ptáky, jak racka středomořského odlišit od podobných racků, kolik jich zbývá a ve kterých společenstvích se smí lovit.

Ilustrace vytvořené pomocí AI pro vzdělávací účely.

Stručně:

• Určování: velký racek o délce 55 až 67 cm se žlutýma nohama, žlutým zobákem s červenou skvrnou a hřbetem v odstínu šedé mezi rackem stříbřitým a rackem žlutonohým.
• Mladí ptáci: hnědí, s černým zobákem a narůžovělýma nohama; šat dospělého ptáka získávají až ve čtyřech letech a snadno se zamění s mladými ptáky jiných racků.
• Početnost: v letech 2007-2009 nejméně 123 900 párů, ve velkých koloniích však výrazný pokles; Červená kniha z roku 2021 ho řadí mezi téměř ohrožené druhy.
• Lov: v sezoně 2026-2027 se smí lovit v Asturii, Kantábrii, Katalánsku, Regionu Murcie, Valencijském společenství a na Mallorce, Menorce a Ibize; Galicie ho zakazuje.

Určování

Technické údaje podle průvodce ptáky SEO/BirdLife, BirdFacts British Trust for Ornithology a určovací karty Juana Arizagy v Enciclopedia Virtual de los Vertebrados Españoles (2023):

• Délka: 55 až 67 cm.
• Rozpětí křídel: 130 až 158 cm.
• Hmotnost: kolem 1,2 kg; ve zkoumaných španělských koloniích váží samice 670 až 1 110 g a samci 830 až 1 420 g.
• Nohy: žluté, odtud španělské i anglické jméno.
• Zobák: žlutý, s červenou skvrnou (gonyální skvrnou) na spodní čelisti.
• Oko: žlutá duhovka a červený oční kroužek.
• Šat dospělého ptáka: hlava (v hnízdní době), krk a spodina bílé; hřbet a svrchní strana křídel šedé, tmavší než u racka stříbřitého a světlejší než u racka žlutonohého; konce křídel černé s bílými skvrnami.
• Hlas: hluboké „auua“, krátké nebo protažené; varovný hlas je „ag-ag-ag“ připomínající smích.

SEO/BirdLife shrnuje rozdíly oproti racku stříbřitému, od něhož byl oddělen jako samostatný druh: žluté nohy místo růžových, sytěji žlutooranžový zobák s rozsáhlejší červenou skvrnou a červený oční kroužek. Enciclopedia Virtual dodává, že sytost žluté se mezi jedinci liší a že gonyální skvrna i oční kroužek jsou v hnízdní době výraznější. Rozdíly jsou i mezi populacemi: racci ze Středomoří jsou větší než racci z kantabrijského pobřeží a ti zase o něco větší než racci z Kanárských ostrovů a zbytku Makaronésie, kteří mají hřbet o něco tmavěji šedý.

Mláďata a nedospělí ptáci

Racek středomořský získává šat dospělého ptáka až ve čtyřech letech a prochází přechodnými šaty, které Enciclopedia Virtual popisuje takto:

• Juvenilní šat a první zima: hnědý, s béžovými lemy krovek a bělavou spodinou, takže pták působí „špinavě“; zobák černý a nohy světlé, narůžovělé; kostřec bílý s černými tečkami a černá koncová páska na ocasu. V prvním létě, většinou v červenci a srpnu, vymění část per na hřbetě a nová pera mají tmavou skvrnu ve tvaru kotvy; s věkem mu světlá kořen zobáku.
• Druhý rok: na hřbetě a křídlech se objevují šedá pera, duhovka světlá až do žluta a zobák žloutne na špičce i u kořene, nohy však zůstávají narůžovělé.
• Třetí rok: pták už se podobá dospělému, ale na křídlech mu zůstávají hnědá pera a na ocasu a zobáku černé znaky; nohy jsou žluté, bledší než u dospělého ptáka.
• Čtvrtý rok: šat dospělého ptáka.

Nejčastěji se zaměňují mladí ptáci. Podle Enciclopedia Virtual lze některé racky středomořské v prvním roce, zvlášť na kantabrijském pobřeží, zaměnit s mladými racky žlutonohými, kteří jsou podle SEO/BirdLife rovněž hnědí, s černým zobákem a růžovýma nohama. V červenci se navíc na kantabrijském pobřeží potkávají mláďata čerstvě opouštějící místní kolonie s ptáky v prvním roce přilétajícími ze Středomoří, kteří už začali přepeřovat. Proto myslivecká příručka baskické vlády (PDF, s. 155) radí na racky nikdy nestřílet, a kde je lov povolen, střílet jen na dospělé ptáky, u nichž šat a barva zobáku a nohou brání ulovení chráněného druhu.

Samec a samice

Podle šatu se nerozliší: šeď hřbetu i kresba konců křídel jsou u obou pohlaví stejné. Rozdíl je ve velikosti, protože samci jsou větší a těžší. Enciclopedia Virtual uvádí tyto údaje ze španělských kolonií:

• Ostrovy Medas (Katalánsko): samice 830 až 1 110 g, v průměru 966 g; samci 940 až 1 420 g, v průměru 1 157 g.
• Izaro (Biskajsko): samice 670 až 940 g, v průměru 803 g; samci 850 až 1 150 g, v průměru 984 g.

Protože se rozpětí hmotností překrývají, samotná velikost od oka nestačí k určení pohlaví jednotlivého ptáka. V sedícím páru bývá samec ten větší.

Jak ho odlišit od ostatních racků

Porovnávejte více znaků současně: dospělý racek středomořský má žluté nohy a středně šedý hřbet; mladý pták v prvním roce je hnědě skvrnitý, s černým zobákem a narůžovělýma nohama. Racek žlutonohý má hřbet mnohem tmavší, racek stříbřitý světlejší a růžové nohy. Menší racek Audouinův má tmavé olivově šedé nohy a tmavě červený zobák s černým proužkem a žlutou špičkou. Racek chechtavý je výrazně menší a čokoládově hnědou kápi má pouze ve svatebním šatu. Ilustrace se španělskými popisky ukazuje relativní velikost ve stejném měřítku; samotná barva k určení racka nestačí.

Na španělském pobřeží žije několik podobně vypadajících velkých racků a vedle nich i menší chráněné druhy. Tabulka shrnuje znaky dospělých ptáků podle karet SEO/BirdLife o racku žlutonohém, racku stříbřitém, racku Audouinově, racku chechtavém a racku bělohlavém a právní postavení každého z nich ve Španělsku:

Racka žlutonohého poznáš podle velmi tmavě šedého hřbetu a racka stříbřitého podle růžových nohou; oba jsou ve Španělsku hlavně zimními hosty, i když racek žlutonohý hnízdí v malých skupinách uvnitř kolonií racka středomořského na kantabrijském a atlantickém pobřeží a v deltě Ebra. Racek Audouinův, menší a štíhlejší, se pozná podle tmavého zobáku: hnízdí mimo jiné v deltě Ebra, na Columbretes, v Albuferské laguně u Valencie, na Alboránu, na ostrovech Chafarinas a na Baleárech a příloha Real Decreto 139/2011 ho vede jako zranitelný druh. Racek chechtavý je mnohem menší a mimo hnízdní dobu ztrácí kápi, z níž mu zůstane jen malá tmavá skvrna v oblasti ucha. Racek bělohlavý hnízdí od Černého moře po Kazachstán a do Španělska přilétá v zimě, hlavně do Galicie a na kantabrijské pobřeží. U mladých ptáků se všechny tyto rozdíly stírají.

Rozšíření a prostředí

Racek středomořský žije na jihu Palearktidy, od západní části Černého moře přes Středomoří a Pyrenejský poloostrov po severní Afriku a Makaronésii, a od poloviny minulého století osídlil atlantické pobřeží Francie a střední Evropu, uvádí SEO/BirdLife. Ve Španělsku hnízdí prakticky na celém pevninském pobřeží, na Baleárech, na Kanárských ostrovech, v Ceutě a Melille, podle III. atlasu hnízdících ptáků Španělska, a od konce minulého století i v přímořských městech a obcích. Ve vnitrozemí hnízdí jen na několika místech a nepravidelně, vázán na nádrže a laguny: ve vnitrozemí Katalánska, na některých místech údolí Ebra a Guadalquiviru a na několika lagunách La Manchi.

Ve Španělsku žijí tři poddruhy. L. m. michahellis obývá středomořské pobřeží a nedávno osídlil Gibraltar a Cádizský záliv; L. m. lusitanius hnízdí od Galicie po Baskicko a L. m. atlantis žije na Kanárských ostrovech, uvádějí SEO/BirdLife a Enciclopedia Virtual, i když jeho přesné rozšíření je stále předmětem diskuse: SEO/BirdLife ho uvádí i na atlantickém pobřeží pevniny.

K hnízdění dává přednost mořským útesům a ostrovům blízko pobřeží, obsazuje ale i slaniska, solné pánve, pláže a pobřežní i vnitrozemské mokřady a úspěšně hnízdí i na budovách. Na Kanárských ostrovech často hnízdí na lávových polích téměř bez vegetace. Atlantická populace, pevninská i kanárská, je stálá. Mnoho racků ze Středomoří, hlavně mladých, se po hnízdění přesouvá na kantabrijské pobřeží, jejich hlavní zimoviště podle Enciclopedia Virtual, a některé kolonie doletí až na atlantické pobřeží Francie, uvádí SEO/BirdLife.

Potrava

Je oportunista a sežere téměř cokoli: ryby, korýše, měkkýše, drobné savce, mršiny i rostlinnou potravu. Pro druh byly rozhodující dva zdroje potravy, skládky odpadu a výmět z vlečných rybářských lodí, uvádí SEO/BirdLife. Enciclopedia Virtual upřesňuje, že dává přednost živočišné kořisti, živé i mrtvé, a že se složení potravy výrazně liší mezi regiony i mezi blízkými koloniemi podle vzdálenosti od skládek a přístavů: patří do ní pelagičtí krabi, bezobratlí přílivové zóny, žížaly, slimáci, ryby, plazi, vejce, mláďata i dospělí ptáci a zbytky jídla z měst a pláží.

Rozmnožování

Hnízdí v koloniích a je monogamní. Podle Enciclopedia Virtual klade ve Středomoří a na Kanárských ostrovech vejce mezi druhou polovinou března a první polovinou dubna, na kantabrijském pobřeží o měsíc později, ve druhé polovině dubna nebo v první polovině května. Hnízdo je důlek v zemi mezi keři nebo ve skalních puklinách, vystlaný řasami, trávou a dalšími rostlinnými zbytky; kde chybí vegetace, plní některé kolonie hnízda plasty a jinými umělými materiály, což přináší riziko zamotání a pozření.

Snůška má dvě nebo tři vejce, převážně olivová a skvrnitá, na kterých sedí hlavně samice 25 až 33 dní, uvádí SEO/BirdLife; Enciclopedia Virtual uvádí inkubaci asi 25 dní, nejčastější snůšku tří vajec a průměry 2,4 až 3,0 vejce ve španělských studiích. Mláďata se líhnou v ochranně zbarveném prachovém peří, díky němuž se brzy pohybují v okolí hnízda; krmí je oba rodiče a vzlétají přibližně ve 45 dnech. Produktivita se odhaduje na 1,2 až 1,6 mláděte na pár a poprvé hnízdí pravděpodobně ve čtyřech až pěti letech.

Chování

V hnízdní době žije v koloniích a po celý rok je společenský: tam, kde je dostatek potravy, například na skládkách a v rybářských přístavech, se mohou shromáždit tisíce ptáků, uvádí Enciclopedia Virtual. Dospělí ptáci nemají téměř žádné predátory kromě větších racků, jako je racek mořský, a dravců, jako je sokol stěhovavý; vejce a mláďata ohrožují i další ptáci a savci včetně domácích koček a také kanibalismus mezi racky.

Podle Enciclopedia Virtual je varovný hlas opakované a hlasité „kaióu“ a při rozrušení vydává charakteristické „gag-ag-ag“. Racci z kantabrijského pobřeží mají méně nosový hlas než racci ze Středomoří, podobnější hlasu racka stříbřitého. Jeho schopnost využívat skládky vzbudila určité obavy z možného přenosu patogenů, například salmonel.

Kolik jich je

Poslední celostátní sčítání, které SEO/BirdLife zveřejnila v monografii „Gaviota reidora, sombría y patiamarilla en España. Población en 2007-2009 y método de censo“ (PDF), odhadlo nejméně 123 900 až 126 449 párů, skutečný počet se však mohl blížit 130 000. Atlantická populace (63 274 párů) a středomořská (60 534 až 63 080) byly velmi podobné, ve vnitrozemí hnízdilo 92 až 95 párů, na Galicii připadalo asi 36 % celku a na města nejméně 4 598 párů. Na Baleárech, Kanárských ostrovech a v provinciích Granada a Málaga se nesčítalo a použily se odhady.

Nové celostátní sčítání neproběhlo, dílčí údaje, které shrnuje III. atlas, však ukazují na pokles:

• Galicie: v národním parku Islas Atlánticas klesl počet z 30 000 párů v roce 2006 na pouhých 7 000 v roce 2020 a na ostrovech Sisargas z 13 000 párů v 90. letech na něco přes 2 000.
• Baskicko: z maxima 5 500 párů v roce 2000 na 1 751 v roce 2021, tedy o 68 % méně, s poklesem o 82 % v Biskajsku a o 6 % v Gipuzkoi.
• Baleáry: sčítání v roce 2015 bylo o 47 % nižší než v roce 1992 a na ostrově sa Dragonera, největší kolonii souostroví, klesla populace o 74 % během dvou let po přeměně mallorské skládky na spalovnu v letech 2009-2010.
• Katalánsko: 10 000 až 16 000 párů, o 18 % méně než v roce 2002.

Jako příčiny uvádějí III. atlas a Červená kniha ptáků Španělska z roku 2021 (PDF, s. 814-816) menší dostupnost organického odpadu, kvůli uzavírání skládek nebo lepší kontrole přístupu k nim, a rybářského výmětu, kvůli povinnosti vykládat úlovky na pevninu; úhyn na dosud málo známou „paralytickou chorobu“, která může souviset s novým adenovirem, a desítky let regulačních programů. Rostoucí výskyt v některých městech budí dojem, že druh přibývá, celková bilance je však zřejmě sestupná. Červená kniha ho v roce 2021 poprvé vyhodnotila a zařadila mezi „téměř ohrožené“ druhy; uvádí také pokles zimních sčítání o 29,6 % mezi lety 2000 a 2016, upozorňuje však, že tato sčítání nejsou pro tento druh úplná.

Místy jsou patrné známky oživení. Galicijská vláda oznámila 15. července 2026, že sčítání 2025-2026 v národním parku Islas Atlánticas zaznamenalo 6 072 párů, o 35,5 % více než 4 480 v předchozím roce, z toho 3 707 na ostrově Sálvora.

Ptačí chřipka

Vysoce patogenní ptačí chřipka H5N1 dosáhla mezi zářím a listopadem 2025 u volně žijících ptáků takové úrovně přenosu, jaká ve Španělsku nebyla nikdy zaznamenána, uvádějí doporučení španělského ministerstva pro ekologickou transformaci z 9. prosince 2025 (PDF). Racci patří mezi skupiny, které se na šíření viru podílejí nejvíce, a zároveň mezi nejzranitelnější. V Galicii byla nákaza potvrzena u racků středomořských nalezených v obcích Cangas v září 2025 a Moaña v únoru 2026; v druhé zprávě galicijská vláda uvedla 156 ohnisek u volně žijících ptáků, která Španělsko nahlásilo od 1. července 2025, což je neobvykle vysoké číslo.

Ministerstvo doporučuje:

• Vyhnout se jakémukoli přímému kontaktu s volně žijícími ptáky, zvlášť se zraněnými nebo uhynulými, a nemanipulovat s jejich peřím, trusem ani vývržky.
• U uhynulého nebo zraněného ptáka nepouštět k němu lidi ani domácí zvířata a zavolat na 112 s přesným místem, datem a časem, počtem ptáků, druhem, pokud je znám, a pozorovanými příznaky.
• Nezdržovat se v blízkosti skládek, nocovišť a jiných shromaždišť ptáků.
• Kdo musí s volně žijícími ptáky manipulovat: vhodný oděv, jednorázové rukavice, ochrana očí a respirátor FFP2, časté mytí rukou a dezinfekce obuvi a vybavení.

Právní postavení ve Španělsku

K 17. říjnu 2026 se racek středomořský smí lovit v těch autonomních společenstvích, která ho zařadila mezi lovné druhy. Tyto údaje popisují španělské právo, nikoli české právo. Státní rámec je tento:

• Státní seznam lovných druhů. Příloha I Real Decreto 1095/1989 uvádí mezi ptáky, které se smějí lovit, „Larus cachinnans“ a „Larus ridibundus“. Larus cachinnans je jméno, které dlouho zahrnovalo i racka středomořského, dokud nebyly oba druhy rozděleny; článek 1.3 umožňuje každému společenství seznam zúžit.
• Směrnice o ptácích. Příloha II část B směrnice 2009/147/ES (PDF) povoluje lov Larus cachinnans ve Španělsku a v Maďarsku; racka žlutonohého a racka stříbřitého lze lovit jen v jiných zemích Unie.
• Rozhodnutí společenství. Lovit lze jen druhy, které určí autonomní společenství, a toto určení se nesmí týkat druhů ze seznamu Listado de Especies Silvestres en Régimen de Protección Especial (Ley 42/2007, článek 65.1).
• Chráněné druhy. Real Decreto 139/2011 ve znění s poslední aktualizací zveřejněnou 12. 5. 2025 racka středomořského neuvádí. Z racků v něm jsou racek Audouinův („zranitelný“), racek bouřní, racek tenkozobý, racek černohlavý, racek malý, racek tříprstý a racek mořský.

Tabulka shrnuje sezonu 2026-2027, ověřeno 17. října 2026 v uvedených předpisech:

Předpisy pro Formenteru, Ceutu a Melillu nebyly ověřeny. Termíny v tabulce nenahrazují platnou vyhlášku ani plán jednotlivé honitby, které mohou stanovit přísnější podmínky: před vycházkou ověř předpis společenství nebo ostrovní rady, oprávnění k lovu na daném pozemku a regionální loveckou licenci („licencia de caza“), kterou ve Španělsku potřebuješ.

Mimo lov Ley 42/2007 obecně zakazuje zabíjet nebo rušit volně žijící živočichy a ničit jejich hnízda a vejce (článek 54.5), tento zákaz se však nevztahuje na nechráněné druhy v případech se zvláštní úpravou, jako je myslivost. Úřady mohou navíc povolit výjimečné zásahy, pokud neexistuje jiné uspokojivé řešení, například kvůli zdraví a bezpečnosti lidí, k předcházení vážným škodám na úrodě, dobytku nebo rybolovu, kvůli bezpečnosti letového provozu nebo k ochraně flóry a fauny (článek 61.1). Odstřely v koloniích, například v Katalánsku, na Baleárech, na ostrovech Chafarinas nebo na Alboránu, a odstraňování hnízd ve městech, jako jsou A Coruña, Santander, Gijón nebo Barcelona, které popisuje monografie SEO/BirdLife z roku 2009 (PDF), jsou programy regulace populace, odlišné od lovu.

V Baskicku není žádný racek na seznamu lovných druhů a správná odpověď na otázku 504 baskické myslivecké zkoušky zní, že racci se v Baskicku lovit nesmějí. Tam, kde je lov povolen, platí rada baskické příručky: pokud si nemůžeš potvrdit, že jde o dospělého racka středomořského, nestřílej, protože mladí racci všech druhů jsou hnědí a jsou mezi nimi chráněné druhy.

Časté otázky o racku středomořském