Orel iberský (Aquila adalberti)

Orel iberský (Aquila adalberti) je velký dravec z čeledi jestřábovitých (Accipitridae), endemit Pyrenejského poloostrova: nikde jinde na světě nehnízdí. Byl na pokraji vyhynutí a Španělský katalog ohrožených druhů ho vede v kategorii «ohrožený vyhynutím», jeho populace se však zotavuje: iberské sčítání v letech 2021–22 napočítalo 841 párů, 821 ve Španělsku a 20 v Portugalsku.

Ilustrace vytvořené pomocí AI pro vzdělávací účely.

Stručně:

• Určování: dospělý pták je velmi tmavě hnědý, s bílými rameny a světle okrovým týlem; mladý je rezavohnědý a dospělý šat získává asi za pět a půl roku. Měří 72 až 83 cm, v rozpětí křídel 190 až 210 cm.
• Výskyt: v jihozápadní čtvrtině Pyrenejského poloostrova; ve Španělsku hnízdí v pěti autonomních společenstvích: Kastilie-La Mancha, Andalusie, Kastilie a León, Madridské společenství a Extremadura.
• Kolik jich zbývá: 841 párů v letech 2021–22, zatímco v šedesátých a sedmdesátých letech jich podle zdroje zbývalo 38 až 50.
• Lov: zakázán v celém Španělsku. Jeho zabití je trestný čin s přísnějším trestem, protože jde o druh ohrožený vyhynutím, a několik regionálních plánů omezuje hony v blízkosti jeho hnízd.

Určování

Základní údaje podle Virtuální encyklopedie španělských obratlovců (González, 2016) a ptačího průvodce SEO/BirdLife:

• Délka: 72 až 83 cm podle Virtuální encyklopedie, 68 až 83 cm podle SEO/BirdLife.
• Rozpětí křídel: 190 až 210 cm podle Virtuální encyklopedie, 180 až 220 cm podle SEO/BirdLife.
• Hmotnost: v průměru asi 3,2 kg samci a 3,9 kg samice, u dospělých orlů odchycených ve středním Španělsku kvůli značení. Samice jsou až o 10 % větší než samci a mají podobné zbarvení.
• Šat dospělého ptáka: velmi tmavě hnědý, téměř černý, s okrově nažloutlým týlem a bílými rameny: bílé jsou malé krovky na předním okraji křídla a část lopatkových per. Tato bílá kresba se při dalším pelichání nemění.
• Ocas: šedý se širokou černou koncovou páskou.
• V letu: dlouhá, poměrně obdélníková křídla, na kterých vynikají bílá ramena, a světlý kořen ocasu. Ocas je dlouhý, i když kratší než u orla skalního, poněkud úzký a obvykle ho nese složený.
• Hlas: často vydává štěkavé volání «oc-oc-oc», hlavně při svatebních letech; lze ho zaměnit s krákáním krkavce.

Mladý a dospělý pták

Šat se s věkem mění natolik, že se mladý pták dospělému vůbec nepodobá. Virtuální encyklopedie popisuje šest šatů podle studie volně žijících orlů známého stáří:

• Mladý pták: v prvním roce rezavohnědý s oranžovým nádechem a černými letkami; krovky ručních letek a loketní letky mají světlé konce, které tvoří na křídle světlé proužky, a kostřec nad ocasem je podle SEO/BirdLife světlý. Na podzim a v zimě zesvětlá do okrově žluté barvy, do prvního slámového šatu (španělsky «pajizo»).
• Slámový šat: mezi prvním rokem a dvěma a půl lety světle žlutohnědý, promíchaný s rezavohnědými pery.
• Šachovnicový šat: mezi dvěma a čtyřmi a půl lety šachovnicová kresba světlých a černavých per (španělsky «damero»). V posledním, tmavém šachovnicovém šatu už převažují černavá pera, objevují se první bílá pera na rameni a ocas zešedne a získá černou koncovou pásku.
• Nedospělý pták: mezi čtyřmi a půl a pěti a půl lety téměř jako dospělý, černavě hnědý s několika pery šachovnicového šatu.
• Dospělý pták: zhruba od pěti a půl roku. Většina orlů získá definitivní šat v šesté zimě, někteří už v páté.

SEO/BirdLife uvádí dospělý vzhled «od pěti let» a příručka ke zkoušce myslivců Kastilie a Leónu «v pěti nebo šesti letech». Bílá ramena proto k poznání mladého ptáka neslouží. Hnízdit může i dřív, než výměnu šatu dokončí: v 26,2 % z 1 372 pokusů o hnízdění sledovaných mimo Doñanu v letech 1988 až 2004, u nichž se zjistil věk ptáků, byl alespoň jeden z partnerů nedospělý, uvádí Virtuální encyklopedie.

Jak ho odlišit od orla skalního

Orel skalní (Aquila chrysaetos) je dravec, s nímž se orel iberský nejčastěji zaměňuje: je podobně velký, měří 76 až 96 cm a v rozpětí křídel 180 až 230 cm, a zdálky také působí velmi tmavě. Rozdíly podle profilů SEO/BirdLife (orel skalní a orel iberský) a Virtuální encyklopedie:

Liší se i místem hnízdění: orel iberský staví hnízdo v korunách velkých stromů, orel skalní téměř vždy ve skalních stěnách, uvádí SEO/BirdLife.

Orel královský (Aquila heliaca), velmi podobný a stejně velký, hnízdí ve střední a východní Evropě a v Asii. Do Španělska zalétá jen výjimečně: SEO/BirdLife uvádí dvě stará neověřená pozorování, v Navaře v roce 1967 a v Kantábrii v roce 1982. Dospělý orel královský nemá na okraji křídla bílou a mladý je krémový s mnoha podélnými čárkami (profil SEO/BirdLife).

Zdálky ho lze zaměnit také s orlíkem krátkoprstým (Circaetus gallicus), který je menší, s rozpětím křídel 160 až 175 cm, a má velkou tmavou hlavu, ale velmi světlou spodinu těla (profil SEO/BirdLife), a se supem hnědým, který je mnohem větší, s rozpětím křídel 265 až 290 cm, tmavý a jednobarevný, s téměř obdélníkovými křídly a krátkým klínovitým ocasem.

Rozšíření a prostředí

Na světě hnízdí jen na Pyrenejském poloostrově, převážně ve Španělsku. Podle SEO/BirdLife obývá jihozápadní čtvrtinu poloostrova: Kastilské pohoří (Sistema Central), Toledské hory, pohoří Extremadury, Almadénu a Sierry Moreny a Doñanu s mokřady Guadalquiviru a stále častěji se objevuje i v rovinách obou náhorních plošin. Při sčítání v letech 2021–22 měl teritoria v pěti autonomních společenstvích a 21 provinciích; v provinciích Granada, Cuenca a Palencia hnízdí od roku 2018, uvádí španělské ministerstvo pro ekologickou transformaci (MITECO). V Portugalsku hnízdí hlavně v Alenteju a v oblastech sousedících s Extremadurou.

Využívá velmi různá prostředí, od horských borů po duny a mokřady, nejvyšší hustoty však dosahuje v mírném nebo rovinatém terénu s dobrým, ale ne převažujícím stromovým porostem a s množstvím králíků, uvádí SEO/BirdLife. Když ubýval, stáhl se do pohoří s hustými křovinami, často do velkých soukromých honiteb, kde ho nikdo nerušil. S obnovou populace opět hnízdí na pastvinách s rozptýlenými duby (dehesas), v krajině více využívané člověkem, v nížinných borech, a dokonce i ve stepích s osamělými stromy, uvádí Strategie ochrany z roku 2018.

Dospělí ptáci jsou stálí: celý rok tráví ve svém teritoriu. Mladí se začínají rozptylovat zhruba ve čtyřech až pěti měsících věku a vzdalují se daleko; někteří doletí až do Maroka, a dokonce do Senegalu, uvádí Virtuální encyklopedie.

Potrava

Je silně specializovaný na lov králíků a jeho přežití závisí na tom, zda jsou králíci k dispozici, uvádí SEO/BirdLife. Potravu doplňuje dalšími obratlovci: zajíci, holuby, orebicemi, krkavcovitými ptáky a plazy, v Doñaně také vodními ptáky; v zimě loví více orebic a žere více mršin, uvádí Virtuální encyklopedie. Loví ze vzduchu: plachtí nebo mává křídly ve výšce 2 až 30 metrů a se složenými křídly se snese na kořist.

Kvůli závislosti na králících je velmi zranitelný epidemiemi své kořisti. Myxomatóza a virové hemoragické onemocnění králíků snížily jejich populace a orli iberští v mnoha teritoriích vymizeli nebo přestali hnízdit, uvádí SEO/BirdLife. Virtuální encyklopedie dodává, že úbytek králíků o 60 až 70 % po nástupu hemoragického onemocnění mohl vést k tomu, že orli lovili více vodních ptáků.

Rozmnožování

Hnízdo staví v korunách velkých stromů, například korkových dubů, borovic nebo eukalyptů, ve výšce 10 až 25 metrů: je to plošina z větví, která může dosáhnout průměru 240 cm, uvádí SEO/BirdLife. Každý pár má v průměru 2,1 hnízda a často mezi nimi střídá, uvádí Virtuální encyklopedie.

Hnízdní období trvá asi osm měsíců. První páření lze vidět koncem ledna a většina snůšek připadá na období od konce února do konce března. Samice snáší jedno až čtyři vejce, obvykle dvě nebo tři. Sezení trvá 39 až 42 dní podle Virtuální encyklopedie, která ho změřila u 23 hnízd; SEO/BirdLife uvádí asi 44 dní. Téměř celé sezení obstarává samice. Mláďata opouštějí hnízdo ve věku 65 až 78 dní a na rodičích závisejí v průměru ještě dalších 51 dní. Souboje mezi sourozenci jsou časté a závisejí na množství potravy: podle SEO/BirdLife kvůli nim zahyne asi 26 % mláďat.

Kolik jich zbývá

V šedesátých a sedmdesátých letech jich podle zdroje zbývalo 38 až 50 párů. Andaluský plán záchrany z roku 2011 uvádí 50 párů sečtených v roce 1967. První celostátní sčítání v roce 1974 napočítalo podle MITECO 39 párů, podle Virtuální encyklopedie 38 teritoriálních párů v 16 hnízdních oblastech. Od té doby má populace vzestupný trend: v roce 1988 přesáhla stovku se 104 páry a koordinované iberské sčítání v roce 2017 napočítalo 536 párů, asi 520 obsazených teritorií ve Španělsku a 16 v Portugalsku, podle Strategie z roku 2018 (PDF, s. 15).

Poslední koordinované sčítání v letech 2021–22 napočítalo nejméně 841 párů, 821 ve Španělsku a odhadem 20 v Portugalsku, kde bylo nejméně 17 jistých: o 53 % více než v roce 2017, podle tiskové zprávy MITECO z 31. března 2023. Ve Španělsku byly páry v roce 2022 rozděleny takto:

V Kastilii-La Manche jde o obsazená teritoria, 47 % španělského celku; nejvíce jich má provincie Toledo, 212. Pozdější regionální údaje potvrzují, že populace dál roste:

• Madridské společenství: 109 párů v roce 2025, o 12,8 % více než v roce 2024, nejvyšší hustota ve Španělsku, více než jeden pár na 100 km², podle Madridského společenství.
• Andalusie: 176 obsazených hnízdních teritorií v roce 2025, o 6,8 % více než v roce 2024: 128 v Sierra Moreně, 9 v Doñaně, 12 v provincii Cádiz, 10 v provincii Granada, 10 v zemědělské oblasti u Sevilly a zbytek v pohoří Subbética a v zemědělské oblasti u Jaénu. Vylétlo 172 mláďat, podle monitorovací zprávy andaluské vlády za rok 2025.

Zotavení populace jeho hrozby neodstranilo. Úraz elektrickým proudem na sloupech elektrického vedení byl a stále je hlavní nepřirozenou příčinou úhynu, uvádí MITECO: v Andalusii bylo v roce 2025 z 19 zaznamenaných úhynů dospělých a rozptylujících se mladých ptáků 14 způsobeno elektrickým proudem. Druhou velkou hrozbou jsou jedy, jak se uvádí níže.

Právní postavení ve Španělsku

K 26. říjnu 2026 zařazuje příloha královského dekretu 139/2011 orla iberského do Španělského katalogu ohrožených druhů v nejvyšší kategorii, «ohrožený vyhynutím»; konsolidované znění bylo naposledy aktualizováno 19. října 2026 a tuto kategorii zachovává. Tyto údaje popisují španělské právo, nikoli české právo. Právní důsledky jsou tyto:

• Nelze ho prohlásit za lovný druh. Určení lovných druhů «se v žádném případě nesmí týkat druhů zařazených do Seznamu druhů ve zvláštním režimu ochrany», jehož součástí je katalog (zákon 42/2007 o přírodním dědictví a biodiverzitě, článek 65.1).
• Je zakázáno ho zabíjet, odchytávat, pronásledovat nebo rušit, stejně jako ničit nebo poškozovat jeho hnízda a místa rozmnožování (článek 57.1.b).
• Jeho lov je trestný čin s přísnějším trestem. Článek 334 španělského trestního zákoníku trestá toho, kdo loví nebo ničí chráněné druhy, vězením od šesti měsíců do dvou let nebo pokutou od osmi do dvaceti čtyř měsíců a zákazem lovu na dva až čtyři roky (odstavec 1). Protože jde o druh zařazený do kategorie ohrožený vyhynutím, ukládá se trest v horní polovině sazby (odstavec 2), a při použití zbraní se přidává odnětí práva držet a nosit zbraně na dva až čtyři roky (odstavec 4).
• Potřebuje plán záchrany. Kategorie «ohrožený vyhynutím» ukládá povinnost přijmout nejpozději do tří let plán záchrany, který případně vymezí kritické oblasti (článek 59.1.a).
• Pasti a regulace predátorů. Hromadné nebo neselektivní způsoby odchytu jsou zakázány a metody odchytu predátorů, které se povolí, musí být homologovány podle selektivity; žádný druh ze Seznamu nelze pro tyto účely považovat za predátora (článek 65.3, písmena a a g).

Pět autonomních společenství, kde hnízdí, ho rovněž řadí do kategorie «ohrožený vyhynutím». Tabulka shrnuje jejich kategorii a plán, ověřené 26. října 2026 v uvedených zdrojích:

Stejné andaluské usnesení z roku 2011 schválilo i plán záchrany rysa pardálového, dalšího velkého lovce králíků. Regionální plány vycházejí ze Strategie ochrany orla iberského ve Španělsku a Portugalsku, kterou 26. července 2018 schválila Sektorová konference pro životní prostředí a která usměrňuje a koordinuje opatření obou zemí.

Orel iberský a lov

To, že se nesmí lovit, není jediné, co se myslivců týká. Plány záchrany omezují hony v oblastech, kde hnízdí:

• Kastilie a León. V kritických oblastech plánu se od 1. února do 31. května nesmějí konat běžné hony, jichž se účastní více než jeden lovec, bez ohledu na lovený druh, a individuální lov i regulační odlovy jsou vyloučeny z kruhu o poloměru 500 metrů kolem obsazených hnízd (dekret 114/2003, článek 6.1, písmena d a e). V celé oblasti plánu se nepovoluje intenzivní lov v době hájení ani ve dnech, kdy se lovit nesmí, a regionální vláda (Junta) může po nákaze, otravě nebo velkém požáru zcela nebo zčásti pozastavit lov na dotčených pozemcích na jeden až pět let (článek 7.1, písmena b a c; BOCyL, s. 3 PDF).
• Extremadura. Tamní plán záchrany považuje za kritické stanoviště kruh o průměru 500 metrů kolem každého hnízda obsazeného alespoň jednou za posledních pět let (Orden z 25. května 2015, s. 7 PDF). Od 1. února do 31. července tam «nesmí probíhat žádná stavební, těžební, zemědělská, lesnická ani myslivecká činnost» (Orden z 13. dubna 2016, s. 2 PDF). Plán byl schválen s platností sedm let a ve věstníku DOE není zveřejněn nový plán, který by ho nahradil, proto je vhodné se před honem v honitbě s hnízdy orla iberského obrátit na vládu Extremadury.
• Kastilie-La Mancha. V kritických oblastech se pasti a další zařízení k odchytu predátorů povolují jen tehdy, je-li prokázáno, že jsou selektivní a pro orla iberského neškodné, a žádost musí uvést, jak často se budou kontrolovat, přičemž tato frekvence «nikdy nebude nižší než 24 hodin». Plán prohlašuje za neslučitelné zakládání nových honiteb s intenzivním lovem, zvyšování intenzity lovu v těch stávajících a neselektivní způsoby odchytu (dekret 275/2003, příloha 1, body 5.1.5 a 5.1.8; DOCM, s. 9 PDF).

Plány Kastilie a Leónu a Kastilie-La Manchy obsahují také opatření ve prospěch králíka divokého, jeho hlavní kořisti: na jeho početnosti závisí úspěšnost hnízdění orlů. V Kastilii-La Manche se v kritických oblastech smějí vypouštět jen králíci s divokým genotypem, kontrolovaného původu a z co nejbližšího okolí, odčervení a očkovaní (příloha 1, bod 5.1.7).

Jedy jsou nebezpečí, které nejvíce závisí na těch, kdo spravují honitby. Strategie z roku 2018 (PDF, s. 5) připisuje více než polovinu nepřirozených úhynů zaznamenaných v letech 1989 až 2012 (270 orlů, 51,8 %) úrazu elektrickým proudem a otravu jedovatými návnadami označuje za «druhý velký faktor ohrožení»; tisková zpráva MITECO z roku 2023 uvádí 195 orlů iberských uhynulých z této příčiny v letech 1992 až 2017. Použití jedu k lovu bez povolení je trestný čin: článek 336 španělského trestního zákoníku za ně ukládá vězení od čtyř měsíců do dvou let nebo pokutu od osmi do dvaceti čtyř měsíců, zákaz lovu na jeden až tři roky a odnětí práva držet a nosit zbraně na stejnou dobu.

Zraněného, otráveného nebo uhynulého orla iberského je třeba ohlásit strážcům životního prostředí nebo složce Seprona španělské Guardia Civil.

Časté otázky o orlu iberském