V. Zdravotnické minimum: otázky a správné odpovědi

Všech 38 otázek se správnými odpověďmi

Otázky 800–837

800. Při popálení nebo opaření malé plochy postižené místo:

     A) chladíme popálené místo pod tekoucí vodou (15–20 minut), ne ledem. Sundáme šperky kvůli otoku. Po zchlazení sterilně překryjeme.
     B) na popáleninu ihned přikládáme led nebo studený obklad z mrazáku, aby se rychle ochladila.
     C) postižené místo potřeme mastí nebo olejem a zavážeme obvazem, aby se rána nezanítila.

     Správná odpověď: A

     Proč je to správně Popálené nebo opařené místo je potřeba co nejdřív ochladit vodou. Standardy první pomoci Českého červeného kříže uvádějí u menších popálenin chlazení chladnou vodou do úlevy od bolesti, nejméně deset minut, takže patnáct až dvacet minut pod tekoucí vodou tomu odpovídá. Přikládání ledových obkladů patří mezi nevhodné postupy, stejně jako masti, zásypy nebo dezinfekce. Náramky a prsteny se sundávají hned, protože popálené místo otéká. Po zchlazení se plocha zakryje sterilním materiálem, a není-li po ruce, alespoň čistou textilií. Zdroj: Standardy první pomoci ČČK (2023), 5.1 Popáleniny
801. Při polití kyselinou nebo louhem:

     A) postižené místo okamžitě a dlouze oplachujeme tekoucí vodou směrem ven od těla, abychom zabránili dalšímu šíření chemikálie.
     B) ránu rychle vysušíme čímkoliv, co máme po ruce a následně zakryjeme suchým obvazem, aby se kyselina nevstřebávala do těla.
     C) na kůži se snažíme koncentraci chemikálie bezodkladně zvýšit, abychom dosáhli jejího rychlejšího odpaření.

     Správná odpověď: A

     Proč je to správně Při polití kyselinou nebo louhem je nejdůležitější přerušit působení chemikálie. Podle standardů první pomoci Českého červeného kříže zachránce zasažené místo opakovaně a dlouhodobě oplachuje čistou vodou a přitom se snaží chránit okolní nepoškozenou kůži; oplach směrem od těla brání tomu, aby se chemikálie rozlila na další místa. Rozlišovat kyseliny a louhy v první pomoci nemá smysl. Vysušení ani suchý obvaz působení chemikálie nepřeruší a pokusy neutralizovat ji jinou látkou patří mezi nevhodné postupy. Po důkladném oplachu se místo zakryje sterilním materiálem. Zdroj: Standardy první pomoci ČČK (2023), 6 První pomoc při poleptání
802. Jak se postupuje při krátkodobém bezvědomí postiženého, který rychle nabude vědomí (tzv. mdloba):

     A) postiženého ihned posadíme a dáme mu napít vody a najíst, aby se vzpamatoval a probral se vlastní aktivitou.
     B) postiženého ponecháme vleže na zemi, komunikujeme s ním, uvolníme oděv, zajistíme přívod čerstvého vzduchu. Ochlazujeme čelo a zápěstí. Nezvedáme nohy automaticky – záleží na příčině.
     C) Polijeme postiženého studenou vodou nebo mu dáme několik úderů otevřenou dlaní, ne hřbetem ruky, aby se postižený rychleji probral.

     Správná odpověď: B

803. V případě použití zaškrcovadla:

     A) zaškrcovadlo přikládáme na jakékoli místo končetiny, ideálně přímo na ránu, aby se krvácení rychle zastavilo.
     B) po několika minutách zaškrcovadlo povolíme, abychom zjistili, jestli krvácení přestalo a končetina neodumřela.
     C) zaškrcovadlo přikládáme nad ránu na paži nebo stehně, utahujeme až do zástavy krvácení. Zaznamenáme čas zaškrcení a voláme 155.

     Správná odpověď: C

     Proč je to správně Zaškrcovadlo se podle standardů první pomoci Českého červeného kříže přikládá vždy nad ránu, na paži nebo na stehno, nikdy přímo na ránu a nikdy těsně k lokti či kolenu. Musí být řádně utažené, protože nedostatečně stažené zaškrcovadlo může krvácení ještě zhoršit; utahuje se tedy, dokud krvácení neustane. Jednou přiložené zaškrcovadlo se nepovoluje, ani na chvíli kvůli kontrole, a čas přiložení se napíše na zaškrcenou končetinu. Postižený musí co nejrychleji do odborné péče, proto se volá 155. Zdroj: Standardy první pomoci ČČK (2023), 2.5 Zástava masivního zevního krvácení
804. Rozhodneme-li se provádět při resuscitaci také dýchání z plic do plic a vidíme-li, že je dýchání z plic do plic neúčinné (tzn. nezvedá se hrudník postiženého):

     A) pokračujeme ve stlačování hrudníku a před dalším vdechem upravíme záklon hlavy, abychom lépe uvolnili dýchací cesty.
     B) pokud se při dýchání z úst do úst nezvedá hrudník, znamená to, že resuscitace nefunguje. Nemá smysl pokračovat, proto s oživováním přestaneme.
     C) když se hrudník nezvedá, znamená to, že do plic nejde dost vzduchu. Proto začneme dýchat silněji a častěji, abychom vzduch „protlačili“ dovnitř.

     Správná odpověď: A

     Proč je to správně Neúčinný vdech je důvodem upravit dýchací cesty, ne přestat s oživováním. Podle standardů první pomoci Českého červeného kříže se zachránce nikdy nepokouší o víc než dva vdechy za sebou; když jsou neúspěšné, bez prodlení znovu stlačuje hrudník a před dalšími vdechy zkontroluje ústa, odstraní viditelnou překážku a ověří dostatečný záklon hlavy se zvednutím brady. Evropská resuscitační rada dodává, že se kvůli vdechům stlačování nepřerušuje na víc než deset sekund, i když jeden nebo oba nejsou účinné. Vdechuje se plynule asi jednu sekundu, jako při normálním dýchání, ne silněji a častěji. Zdroj: Standardy první pomoci ČČK (2023), 2.1 Základní neodkladná resuscitace dospělých; ERC 2025 – Základní resuscitace krok za krokem (ČRR), krok Střídejte umělé vdechy se stlačováním hrudníku
805. Při bezvědomí:

     A) postiženého ihned uložíme do stabilizované polohy, i když ještě nevíme, zda dýchá. Hlavně se nesmí dusit jazykem, takže mu otevřeme ústa a vytáhneme jazyk, pokud to jde.
     B) zkontrolujeme tep na krku, a pokud je cítit, tak je vše v pořádku. Dýchání kontrolovat nemusíme, protože srdeční tep znamená, že člověk žije. Zavoláme záchranku a počkáme u postiženého.
     C) postiženého uložíme na záda, provedeme záklon hlavy a zkontrolujeme dýchání. Dýchá-li normálně, voláme 155 a držíme záklon a kontrolujeme dýchání do příjezdu pomoci. Nedýchá-li nebo následně přestane dýchat, voláme 155 a zahájíme resuscitaci.

     Správná odpověď: C

806. Při dýchání z plic do plic:

     A) po každém stlačení hrudníku uděláme jeden vdech, aby měl postižený dostatek vzduchu. Čím častěji budeme dýchat, tím lépe.
     B) pokud provádíme dýchání z úst do úst, střídáme 30 stlačení hrudníku a 2 vdechy. Vdechujeme tolik, aby se viditelně zvedl hrudník. Před zahájením vždy napřed voláme 155 a začínáme 30 kompresemi. Pokračujeme bez přerušení, v pravidelném rytmu.
     C) při resuscitaci nejprve provedeme 2 vdechy a teprve poté začneme se stlačováním hrudníku. Tento postup opakujeme stále dokola v poměru 2 vdechy ku 30 stlačením.

     Správná odpověď: B

     Proč je to správně Kdo umí a chce dýchat z úst do úst, střídá podle standardů první pomoci Českého červeného kříže i Evropské resuscitační rady 30 stlačení hrudníku a 2 vdechy. Nejdřív zavolá záchrannou službu a oživování začne stlačováním hrudníku, ne vdechy. Každý vdech trvá asi sekundu a je jen tak silný, aby se hrudník viditelně zvedl; poté zachránce hned pokračuje dalšími třiceti stlačeními. Vdech po každém stlačení ani zahajování vdechy tomuto postupu u dospělého neodpovídají. Zdroj: Standardy první pomoci ČČK (2023), 2.1 Základní neodkladná resuscitace dospělých; ERC 2025 – Základní resuscitace krok za krokem (ČRR), krok Střídejte umělé vdechy se stlačováním hrudníku
807. Resuscitaci provádíme:

     A) stlačujeme hrudník měkkou částí dlaně a držíme prsty rozevřené, aby bylo stlačování šetrnější. Hrudník stlačujeme jen do hloubky asi 3-4 cm, abychom neporanili žebra. Pokud se postižený po dvou minutách neprobere, voláme 155.
     B) resuscitaci začneme stlačováním hrudníku na tvrdém podkladu. Položíme hranou dlaně (heel of hand) jedné ruky na dolní polovinu hrudní kosti (střed hrudníku), druhou ruku položíme na první. Stlačujeme 100–120× za minutu do hloubky 5–6 cm (cca 1/3 hrudní stěny). Před zahájením vždy voláme 155.
     C) při resuscitaci stlačujeme hrudník volně podle citu – pomezí oblasti hrudníku a břicha nebo tam, kde to vypadá nejměkčí. Ruce nemusíme pokládat přesně – stačí, když tlačíme jednou dlaní. Pokud jsme unavení, můžeme si po chvíli odpočinout, srdce chvíli vydrží bez pomoci.

     Správná odpověď: B

     Proč je to správně Resuscitace se provádí na rovné a pevné podložce, jak radí Národní zdravotnický informační portál Ministerstva zdravotnictví. Podle standardů první pomoci Českého červeného kříže položí zachránce dlaň jedné ruky doprostřed hrudníku, tedy na dolní polovinu hrudní kosti, hranu dlaně druhé ruky přiloží na ni a propletením prstů zabrání tlaku na žebra. S propnutými lokty stlačuje frekvencí 100 až 120 za minutu do hloubky 5 až 6 centimetrů. Záchranná služba se volá před zahájením stlačování. Mělké stlačování, tlak jednou dlaní podle citu i přestávky na odpočinek jsou chybné. Zdroj: NZIP – Zásady první pomoci (MZ ČR, 2024), Při podezření na zástavu krevního oběhu; Standardy první pomoci ČČK (2023), 2.1 Základní neodkladná resuscitace dospělých; ERC 2025 – Základní resuscitace krok za krokem (ČRR), krok Krevní oběh
808. Kdy lze manipulovat s postiženým, u kterého máme podezření na poranění páteře:

     A) zjistíme-li, že postižený nedýchá normálně, musíme ihned zahájit resuscitaci. V takovém případě je nutné postiženého šetrně uložit na záda na tvrdou podložku, i když máme podezření na poranění páteře. Zástava dechu je okamžitě život ohrožující stav, zatímco poranění páteře je v tuto chvíli pouze podezření – prioritou je vždy záchrana života.
     B) i když postižený nedýchá, nesmíme s ním hýbat, pokud máme podezření na poranění páteře. Každý pohyb by mohl způsobit ochrnutí nebo smrt. Počkáme na příjezd záchranářů, kteří mají vybavení k bezpečnému přemístění.
     C) při podezření na poranění páteře volíme stabilizovanou polohu, která zajišťuje průchodnost dýchacích cest a zároveň minimalizuje riziko sekundárního poranění míchy. V případě bezvědomí se proto doporučuje postiženého ponechat v této poloze až do příjezdu odborné pomoci, abychom zabránili zbytečné manipulaci.

     Správná odpověď: A

     Proč je to správně U podezření na poranění páteře zůstává podle standardů první pomoci Českého červeného kříže prioritou zajištění základních životních funkcí. Pokud postižený přesvědčivě nedýchá normálně, postupuje zachránce jako při resuscitaci: šetrně ho otočí na záda a stlačuje hrudník. Zástava dechu ohrožuje život okamžitě, kdežto poranění míchy je v tu chvíli jen podezření. Nehýbat s postiženým platí pro toho, kdo normálně dýchá; i toho zachránce ponechá v poloze, v jaké ho našel, a do zotavovací polohy ho neukládá. Zdroj: Standardy první pomoci ČČK (2023), 4.1 Poranění páteře; Standardy první pomoci ČČK (2023), 2.1 Základní neodkladná resuscitace dospělých
809. Jak postupujeme u masivního krvácení na končetinách:

     A) při masivním krvácení přikládáme rovnou tlakový obvaz, bez zbytečného zdržování přímým tlakem. Zaškrcovadlo používáme až jako úplně poslední možnost, protože může způsobit poškození nervů a amputaci končetiny. Volání záchranky není nutné, pokud se krvácení podaří zastavit.
     B) při masivním krvácení z končetiny je vhodné nejprve zaujmout přístup podporující fyziologickou autoregulaci – pacienta uklidníme, uvedeme do polohy vleže a poraněnou končetinu elevujeme nad úroveň srdce, čímž se sníží hydrostatický tlak a přirozeně omezí výtok krve. Přímý tlak do rány aplikujeme pouze tehdy, když máme jistotu, že nedošlo k hlubokému poranění cév nebo přítomnosti cizího tělesa, jinak může dojít k dalšímu poškození tkání. Pokud krvácení neustává, doporučuje se monitorovat barvu a teplotu končetiny a vyčkat na příjezd odborné pomoci.
     C) nejprve zajistíme vlastní bezpečí – pokud máme, nasadíme rukavice. Pokud rukavice nemáme, můžeme improvizovat (např. použít igelit, sáček, textilii) jako ochranu před kontaktem s krví. Krvácení se snažíme zastavit přímým tlakem do rány. Pokud to nestačí, přikládáme tlakový obvaz, a když ani ten nezastaví krvácení, použijeme zaškrcovadlo. U masivního krvácení vždy voláme 155 – jde o stav ohrožující život.

     Správná odpověď: C

810. Cizí těleso v ráně:

     A) každé cizí těleso by se mělo z rány co nejrychleji vyjmout, aby rána mohla volně krvácet a byla přístupná pro dezinfekci. Pokud těleso ponecháme, hrozí infekce nebo další poškození tkáně. Po odstranění tělesa krvácení ošetříme tlakem sterilním obvazem a ránu zakryjeme.
     B) cizí těleso z rány nevyjímáme, pokud je zapíchnuté nebo hluboko v ráně – mohlo by zastavovat krvácení a jeho vytažením bychom mohli stav zhoršit. Odstranit lze jen volně přiložený předmět, který není zapíchnutý ani pevně zachycený v ráně.
     C) pokud je cizí těleso zapíchnuté například v končetině, lze ho opatrně vyjmout, aby bylo možné ránu vydezinfikovat a účinně zastavit krvácení. V případě, že je těleso zapíchnuté do trupu – například v oblasti hrudníku nebo břicha – je vhodné se s postiženým domluvit, zda si přeje těleso vyjmout. Vždy je ale důležité poté ránu sterilně překrýt a vyhledat lékařské ošetření.

     Správná odpověď: B

     Proč je to správně Zabodnutý nebo pevně zaklíněný předmět se z rány nevytahuje. Standardy první pomoci Českého červeného kříže řadí vytahování zabodnutých předmětů mezi nevhodné postupy: zaklíněné těleso zachránce jen zajistí proti pohybu a odstranit může pouze volné cizí předměty. Z ran hrudníku a břicha cizí předměty nevytahuje nikdy, ať si to postižený přeje, nebo ne. Rána se pak kryje sterilním materiálem a u rizikových ran, například bodných, zajistí zachránce odborné ošetření. Vyndat předmět kvůli dezinfekci nebo zástavě krvácení je proto chybou. Zdroj: Standardy první pomoci ČČK (2023), 4.3 Ošetření ran; Standardy první pomoci ČČK (2023), 3.2 Poranění hrudníku a 3.3 Poranění břicha
811. Zotavovací poloha je:

     A) poloha na boku, používaná u člověka v bezvědomí, který dýchá normálně. Zajišťuje samostatný záklon hlavy a umožňuje odtok zvratků, krve nebo slin z úst, čímž snižuje riziko vdechnutí. Spodní ruka je natažená před tělo, horní ruka podepírá hlavu, horní noha je pokrčená a zajišťuje stabilitu těla. Tato poloha se používá, pokud je zachránce sám a musí od postiženého odejít, nebo hrozí vdechnutí tekutin.
     B) určena pro osoby v bezvědomí, bez ohledu na to, zda dýchají či nikoli. Je důležité co nejrychleji uložit postiženého na bok, aby se nezadusil například zvratky nebo slinami, a pak případně zkontrolovat dýchání.
     C) vhodná i u při vědomí postiženého, protože napomáhá prohloubení dýchání, uvolňuje bránici a stabilizuje trup. Může být využita jako klidová poloha u osob s dušností, slabostí nebo po úrazech, pokud není podezření na poranění páteře. Tato poloha je přirozená, nenásilná a zároveň zabraňuje komplikacím, jako je vdechnutí tekutin nebo kolaps do bezvědomí.

     Správná odpověď: A

812. Jak postupujeme při krvácení z nosu:

     A) postižený předkloní hlavu. Pomocí prstů stlačíme postiženému měkkou část nosu nad nosními dírkami po dobu 5-10 minut, díky čemuž stlačíme cévy, ze kterých teče krev. Pro úlevu můžeme přiložit studený obklad na zátylek nebo kořen nosu.
     B) postižený zakloní hlavu, aby krev netekla ven, a dýchá ústy. Zaklonění pomáhá krvácení zastavit, protože krev zůstane v nosní dutině, nevyteče a dojde k samovolnému srážení.
     C) při krvácení z nosu je ideální položit postiženého do lehu a podložit mu hlavu, aby zůstala ve zvýšené poloze. Stlačení nosu není vhodné, protože může poškodit sliznici nebo cévy v nose. Doporučuje se klid a čekání na spontánní zastavení krvácení.

     Správná odpověď: A

     Proč je to správně Při krvácení z nosu se postižený podle standardů první pomoci Českého červeného kříže posadí a mírně předkloní. Zachránce mu pevně stiskne nosní křídla těsně pod nosními kůstkami, tedy měkkou část nosu, a drží je alespoň pět minut, takže pět až deset minut stlačení tomu odpovídá. Krev, která stéká nosohltanem, má postižený vyplivovat, ne polykat. Standard tedy místo záklonu hlavy doporučuje předklon a místo čekání vleže stlačení nosu. Zdroj: Standardy první pomoci ČČK (2023), 8.9 Krvácení z tělesných otvorů
813. Jak postupujeme u otevřené zlomeniny?

     A) Při otevřené zlomenině musíme co nejdříve končetinu narovnat, aby se kost dostala zpět do původní polohy. Následně silně utáhneme obvaz, abychom ránu stáhli a zabránili otoku a krvácení.
     B) Voláme 155. Se zraněnou končetinou nehýbeme. Pokud rána masivně krvácí, je nezbytné zastavit masivní krvácení pomocí zaškrcovadla a do příjezdu záchranné služby kontrolovat, zda masivní krvácení nepokračuje. V případě, že rána masivně nekrvácí, lze pro psychologický efekt ránu lehce přikrýt obvazem, ale bez tlaku a utahování.
     C) Pokud z otevřená zlomenina nekrvácí ve velkém množství, není nutné volat záchrannou službu – stačí končetinu pevně znehybnit pomocí dostupného materiálu, přikrýt ránu a dopravit postiženého co nejdříve k lékaři.

     Správná odpověď: B

814. Při podezření na vnitřní poranění břicha, kdy je postižený při vědomí:

     A) při podezření na vnitřní poranění břicha posadíme postiženého do vzpřímené polohy, aby se mu lépe dýchalo, a na oblast břicha přiložíme led nebo studený obklad, který pomůže omezit vnitřní krvácení a zmírnit bolest. Tato opatření snižují riziko šoku a pomáhají udržet stabilní stav. Voláme 155.
     B) při podezření na vnitřní poranění břicha uložíme postiženého na bok do zotavovací polohy, aby v případě ztráty vědomí nedošlo k vdechnutí zvratků. Hlavní je, aby neležel na zádech, protože v této poloze by mohlo dojít k útlaku vnitřních orgánů.
     C) voláme 155. Uložíme postiženého do polosedu či do polohy, která je postiženému příjemná (leh na zádech, na boku). Nehýbeme s ním zbytečně. Komunikujeme s postiženým a kontrolujeme jeho stav do příjezdu záchranné služby.

     Správná odpověď: C

     Proč je to správně Při podezření na vnitřní poranění břicha hrozí vnitřní krvácení a šok. Podle standardů první pomoci Českého červeného kříže zachránce zraněného uklidní, uloží ho na podložku a umožní mu zaujmout polohu, která mu vyhovuje, třeba vleže, na boku nebo vpolosedě; vyhne se přitom bolestivým manipulacím a brání podchlazení. Zraněný vždy patří do odborné péče, a proto zachránce volá 155 a do příjezdu posádky ho sleduje. Předepsané posazování s ledem na břiše ani povinná zotavovací poloha tomu neodpovídají: rozhoduje, jaká poloha je zraněnému snesitelná. Zdroj: Standardy první pomoci ČČK (2023), 3.3 Poranění břicha; Standardy první pomoci ČČK (2023), 2.6 Vnitřní krvácení a prevence šoku
815. Jak postupujeme u zlomeniny horní končetiny:

     A) zlomeninu zpevníme pevným tlakem, například obinadlem nebo šátkem, abychom kost vrátili do správné polohy. Poté ji přitáhneme k tělu a zafixujeme, aby se nehýbala.
     B) u zlomeniny horní končetiny je vhodné zhotovit provizorní dlahu z pevného předmětu (pravítko, dřevo, deštník), kterou přiložíme podél celé paže a pevně připevníme obinadlem. Tím snížíme bolest a usnadníme transport. Vždy voláme 155.
     C) dopravíme postiženého k lékaři. Je důležité, aby postižený se zlomenou končetinou co nejméně hýbal a držel si ji u těla vlastní rukou. V případě, že to nelze, lze použít závěs končetiny do šátku. Zlomeniny nedlahujeme, nezatěžujeme a nehýbeme s nimi. Dopravíme postiženého k lékaři nebo voláme pomoc.

     Správná odpověď: C

     Proč je to správně Zlomená horní končetina se nerovná ani pevně nestahuje. Standardy první pomoci Českého červeného kříže řadí rovnání zlomenin mezi nevhodné postupy a při běžné dostupnosti záchranné služby do laické první pomoci nepatří ani znehybňování dlahou; improvizované znehybnění vyhrazují situacím, kdy záchranná služba dostupná není. Zachránce dbá, aby postižený končetinu nezatěžoval a zbytečně s ní nehýbal, nejlépe když si ji sám přidržuje u těla. Zlomenina patří do odborné péče, a proto se postižený dopraví k lékaři, nebo se při závažných příznacích volá záchranná služba. Zdroj: Standardy první pomoci ČČK (2023), 4.2 Poranění končetin
816. Jak postupujeme u zlomeniny dolní končetiny:

     A) zlomeniny nedlahujeme, nezatěžujeme a nehýbeme s nimi. U zlomeniny dolní končetiny voláme ideálně 155 a kontrolujeme stav postiženého do příjezdu záchranné služby.
     B) zlomenou končetinu ihned dlahujeme nebo svážeme s druhou zdravou nohou, aby byla stabilní. Poté můžeme postiženého přesunout do vozidla a dopravit ho k lékaři.
     C) při podezření na zlomeninu dolní končetiny je vhodné končetinu manuálně zafixovat v aktuální poloze a následně ji jemně elevovat (zvednout), aby se zabránilo otoku. Pokud je pacient schopen stát a bolest není výrazná, lze mu s dopomocí pomoci k chůzi a dopravit ho do zdravotnického zařízení. Před transportem je vhodné končetinu obalit do přikrývky nebo izotermické folie kvůli zajištění tepelného komfortu.

     Správná odpověď: A

     Proč je to správně Se zlomenou dolní končetinou se nehýbe a postižený ji nezatěžuje. Standardy první pomoci Českého červeného kříže řadí rovnání zlomenin mezi nevhodné postupy a při běžné dostupnosti záchranné služby do laické první pomoci nepatří ani znehybňování, tedy ani dlaha nebo připoutání ke zdravé noze; improvizované znehybnění vyhrazují situacím, kdy záchranná služba dostupná není. Zachránce zkontroluje prokrvení, hybnost a citlivost končetiny a při závažných příznacích, jako je deformita nebo nemožnost končetinu zatížit, volá 155. Do příjezdu posádky postiženého sleduje a nepomáhá mu k chůzi. Zdroj: Standardy první pomoci ČČK (2023), 4.2 Poranění končetin
817. První pomoc je povinen poskytnout:

     A) první pomoc poskytuje pouze zdravotník nebo proškolená osoba, ostatní se do zásahu nemají zapojovat, aby neudělali chybu. Běžný neproškolený občan nemá právní povinnost pomáhat.
     B) první pomoc je povinen poskytnout každý občan České republiky, pokud tím neohrozí sebe ani jiné. Zákonná povinnost vyplývá z trestního zákoníku (§ 150 a 151). Povinnost se týká především základních úkonů, jako je přivolání zdravotnické záchranné služby (tel. 155) a zajištění bezpečnosti na místě. Neznalost nebo nejistota není omluvou pro zcela pasivní přístup. Povinnost neplatí, pokud by pomoc byla spojena s vážným ohrožením života či zdraví zachránce.
     C) každý občan má sice morální povinnost poskytnout pomoc, nicméně dle obecného principu neodpovědnosti za nečinnost nenese žádnou právní odpovědnost, pokud u nehody pouze přihlíží. Z hlediska zákona postačuje, zůstane-li na místě jako svědek události. Povinnost zásahu by mohla být interpretována jako zásah do osobní svobody, a proto není běžným občanům uložena.

     Správná odpověď: B

     Proč je to správně Povinnost pomoci ukládá trestní zákoník. Podle § 150 se trestného činu dopustí ten, kdo osobě v nebezpečí smrti nebo se známkami vážné poruchy zdraví neposkytne potřebnou pomoc, ač to může udělat bez nebezpečí pro sebe nebo jiného; § 151 stanoví totéž pro řidiče, který měl účast na dopravní nehodě. Národní zdravotnický informační portál Ministerstva zdravotnictví zdůrazňuje, že povinnost platí pro každého, v rozsahu přiměřeném jeho znalostem a schopnostem. Nestačí tedy zůstat na místě jako svědek a standardní součástí laické pomoci je podle Českého červeného kříže i přivolání záchranné služby. Zdroj: zákon č. 40/2009 Sb., § 150 odst. 1 a § 151; NZIP – Zásady první pomoci (MZ ČR, 2024), Povinnost poskytnout potřebnou pomoc; Standardy první pomoci ČČK (2023), 1.3 Přivolání odborné pomoci
818. Při střelném poranění:

     A) musíme ránu pro zvýšenou možnost infekce důkladně vyčistit a vydezinfikovat.
     B) voláme 155 a řešíme život ohrožující stav (masivní krvácení, bezvědomí). Pokud rána masivně krvácí, snažíme se zastavit masivní krvácení. Pokud je zastaveno masivní krvácení a postižený je v bezvědomí a nedýchá normálně, zahájíme resuscitaci.
     C) musíme dbát na možnost komplikací, proto vždy ránu důkladně vymyjeme a dezinfikujeme pouze okolí.

     Správná odpověď: B

     Proč je to správně U střelného poranění rozhoduje pořadí úkonů. Podle standardů první pomoci Českého červeného kříže zachránce po příchodu nejdřív pátrá po život ohrožujících stavech, tedy po masivním zevním krvácení, poruše vědomí a nenormálním dýchání, a ty ihned řeší; záchranná služba se volá co nejdříve. Masivní krvácení se zastavuje hned, a pokud je poté postižený v bezvědomí a nedýchá normálně, zahajuje se resuscitace. Střelné rány standard řadí mezi rizikové rány, které patří do odborné péče; vymývání a dezinfekce rány proto nejsou prvním krokem. Zdroj: Standardy první pomoci ČČK (2023), 1.2 Základní vyšetření zraněné nebo nemocné osoby; Standardy první pomoci ČČK (2023), 4.3 Ošetření ran
819. Při střelném poranění hrudníku, kdy je postižený při vědomí:

     A) voláme 155, usadíme postiženého do polosedu, ránu ničím nepřikrýváme, necháváme zcela nezakrytou s ponechanou komunikací s okolním prostředím. V případě, že rána masivně krvácí, je třeba krvácení zastavit přímým tlakem v ráně a jen v případě nezbytnosti lze použít speciální krytí (prodyšný nebo vybavený chlopní).
     B) na ránu přiložíme neprodyšný obvaz, poraněného uložíme na záda.
     C) na ránu přiložíme neprodyšný obvaz, poraněného uložíme do polohy na bok, poraněnou stranou nahoru. Zajistíme dostatek tekutin, aby u zraněného nenastal šok.

     Správná odpověď: A

     Proč je to správně U střelného poranění hrudníku může ranou vnikat vzduch do pohrudniční dutiny. Standardy první pomoci Českého červeného kříže proto velí ránu ponechat otevřenou, nanejvýš ji překrýt prodyšným obvazem, a uzavírání rány řadí mezi nevhodné postupy; neprodyšný obvaz je tedy chybou. Zraněného při vědomí zachránce uklidní a uloží do polosedu se zapřenýma rukama, pokud mu to vyhovuje, a při závažném poranění volá 155. Masivní krvácení se zastavuje přímým tlakem v ráně. Podávání tekutin ani polohu na zádech či na boku standard v tomto postupu neuvádí. Zdroj: Standardy první pomoci ČČK (2023), 3.2 Poranění hrudníku; Standardy první pomoci ČČK (2023), 2.5 Zástava masivního zevního krvácení
820. Při střelném poranění končetiny:

     A) zvedneme končetinu vůči tělu do výšky, abychom snížili průtok krve do rány. Místo vstřelu vydezinfikujeme a překryjeme sterilním obvazem.
     B) zvedneme poraněnou končetinu vůči tělu do výšky, abychom snížili průtok krve do rány a pokusíme se vyjmout střelu z rány.
     C) voláme 155 a řešíme život ohrožující stav (masivní krvácení, bezvědomí). Pokud rána masivně krvácí, snažíme se zastavit masivní krvácení – první volnou je stlačení rány prsty ruky, druhou použití tlakového obvazu, v případě, že prosakuje i druhá vrstva tlakového obvazu, končetinu zaškrtíme.

     Správná odpověď: C

821. Při poskytování první pomoci je u postiženého v bezvědomí nejdříve nutné:

     A) zastavit masivní krvácení, následně zaklonit hlavu pro uvolnění dýchacích cest, zkontrolovat dýchání a v případě, že postižený nedýchá normálně, zahájit resuscitaci.
     B) prohledáním kapes postiženého zjistit, jestli u sebe dotyčný má doklad o možných chronických zdravotních potížích.
     C) hlasitým voláním o pomoc přivolat další osobu, která nám bude pomáhat při poskytování první pomoci.

     Správná odpověď: A

     Proč je to správně Podle standardů první pomoci Českého červeného kříže pátrá zachránce po příchodu k postiženému nejdřív po život ohrožujících stavech: masivním zevním krvácení, poruše vědomí a nenormálním dýchání. Masivní krvácení je potřeba zastavit hned, protože hrozí šok a zástava oběhu z vykrvácení. Pak zachránce uvolní dýchací cesty záklonem hlavy se zvednutím brady, zkontroluje, zda postižený normálně dýchá, a pokud ne, zahájí resuscitaci. Přivolat na pomoc další osobu je užitečné, ale tyto úkony nesmí zdržet; prohledávání kapes k nim nepatří. Zdroj: Standardy první pomoci ČČK (2023), 1.2 Základní vyšetření zraněné nebo nemocné osoby; Standardy první pomoci ČČK (2023), 2.5 Zástava masivního zevního krvácení; Standardy první pomoci ČČK (2023), 2.1 Základní neodkladná resuscitace dospělých
822. Jaká jsou zásadní základní pravidla pro řešení zlomenin?

     A) Pokud zlomenina působí deformaci např. končetiny, co nejrychleji ji narovnáme, abychom zabránili trvalým následkům.
     B) Poraněnou končetinu zafixujeme například pomocí klacku a šátku.
     C) Zlomeniny nedlahujeme, nezatěžujeme a nehýbeme s nimi.

     Správná odpověď: C

     Proč je to správně Platí, že se zlomeniny nedlahují, nezatěžují a nehýbe se s nimi. Standardy první pomoci Českého červeného kříže řadí pokusy o rovnání zlomenin a napravování kloubů mezi nevhodné postupy, i když je končetina zjevně zdeformovaná. Při běžné dostupnosti záchranné služby není znehybňování zlomenin součástí laické první pomoci; improvizovanou dlahu standard vyhrazuje situacím, kdy záchranná služba dostupná není. Zachránce proto dbá, aby postižený končetinu nezatěžoval, a omezí všechny manipulace, které nejsou nezbytné. Zdroj: Standardy první pomoci ČČK (2023), 4.2 Poranění končetin
823. Podezření na poranění páteře a míchy vyvolává:

     A) pozice těla postiženého.
     B) mechanismus úrazu (pády z výšky, úrazy na lyžích, autonehody), ztráta hybnosti a citlivosti končetin.
     C) krvácení z uší a nosu.

     Správná odpověď: B

     Proč je to správně Podezření na poranění páteře a míchy vzbuzuje podle standardů první pomoci Českého červeného kříže především mechanismus úrazu: pád z výšky, náraz ve větší rychlosti při dopravní nebo sportovní nehodě, třeba na lyžích, a přímé násilí na záda. K typickým příznakům patří bolest v místě poranění a porucha hybnosti nebo citlivosti končetin, tedy svalová slabost, výpadek čití, mravenčení či brnění. Podezření vždy zakládá také porucha vědomí při poranění hlavy. Zdroj: Standardy první pomoci ČČK (2023), 4.1 Poranění páteře
824. Při krátkodobé ztrátě vědomí (tzv. mdlobě) je volání záchranné služby nezbytné:

     A) vždy.
     B) nedojde-li k rychlé úpravě stavu, dochází-li k opakovaným ztrátám vědomí.
     C) pouze má-li zachránce k dispozici mobilní telefon.

     Správná odpověď: B

825. Jak se provádí uvolnění dýchacích cest u postiženého v bezvědomí:

     A) řádným záklonem hlavy.
     B) vytažením jazyka z úst.
     C) přetočením postiženého do pozice na boku.

     Správná odpověď: A

     Proč je to správně Dýchací cesty se u postiženého v bezvědomí uvolňují záklonem hlavy. Podle standardů první pomoci Českého červeného kříže zachránce položí jednu ruku na čelo a tlakem na ni zakloní hlavu, špičkami prstů druhé ruky přitom zvedne bradu. Člověka v bezvědomí totiž ohrožuje neprůchodnost dýchacích cest zapadlým kořenem jazyka. Vytahování jazyka standard výslovně řadí mezi nevhodné postupy u bezvědomí i u křečí. Po uvolnění dýchacích cest zachránce zkontroluje, zda postižený normálně dýchá. Zdroj: Standardy první pomoci ČČK (2023), 2.1 Základní neodkladná resuscitace dospělých; Standardy první pomoci ČČK (2023), 2.4 Bezvědomí
826. Co je nejdůležitější při poskytování aktivní první pomoci?

     A) Zajištění dýchacích cest.
     B) Tepelný komfort postiženého.
     C) Vlastní bezpečí, tedy bezpečí zachránce.

     Správná odpověď: C

     Proč je to správně Na prvním místě je vždy bezpečnost zachránce. Standardy první pomoci Českého červeného kříže to říkají výslovně: zachování bezpečnosti zachránce je priorita, a než začne pomáhat, musí zhodnotit rizika pro sebe i ostatní, například u dopravní nehody, požáru, úniku plynu, ve vodě nebo u úrazu elektrickým proudem. Laický zachránce navíc není povinen pomoc poskytnout, pokud to nejde bez nebezpečí pro sebe nebo jiného. Základní resuscitace podle Evropské resuscitační rady začíná stejným krokem: ujistit se, že jste v bezpečí vy, postižený i svědci. Zdroj: Standardy první pomoci ČČK (2023), 1.1 Zásady bezpečnosti při poskytování pomoci; ERC 2025 – Základní resuscitace krok za krokem (ČRR), krok Bezpečnost
827. Je dýchání z plic do plic povinná součást laické resuscitace?

     A) Není. Laik by měl provádět dýchání z plic do plic, pokud to umí a neohrožuje ho to na životě a zdraví.
     B) Ano, je.
     C) Je povinná pouze u osob zjevně vyššího věku a malých dětí.

     Správná odpověď: A

     Proč je to správně Laik nemusí dýchat z plic do plic. Podle Evropské resuscitační rady provádí ten, kdo není vycvičen nebo umělé vdechy provést nemůže, resuscitaci pouze nepřerušovaným stlačováním hrudníku frekvencí 100 až 120 za minutu. Standardy první pomoci Českého červeného kříže přidávají umělé dýchání v poměru 30 : 2 jen tehdy, je-li k němu zachránce vyškolen a ochoten, a vůbec se neprovádí například při otravě vdechnutím žíravin nebo jedů, kdy by ohrozilo zachránce. Zdroj: ERC 2025 – Základní resuscitace krok za krokem (ČRR), krok Samotné stlačování hrudníku; Standardy první pomoci ČČK (2023), 2.1 Základní neodkladná resuscitace dospělých
828. Jak mohu nejlépe určit polohu místa nehody, kterou musím sdělit dispečerce záchranné služby?

     A) Pomocí popisu okolí, lesa, polí, cest, křižovatek, budov.
     B) Přesným popisem aktuální konstelace nebeských těles viditelných z místa nehody nebo z nejbližšího vyvýšeného místa; za nebeská tělesa vhodná pro určení geografické polohy však nelze považovat umělé družice Země (satelity, které jsou lidskými výrobky).
     C) Např. pomocí aplikace záchranka, pomocí číselných kódů na lampách pouličního osvětlení, pomocí čísel mostů, železničních přejezdů, silnic; pomocí čísel na turistických značkách či kódů na tabulkách záchranných bodů umístěných v přírodě.

     Správná odpověď: C

     Proč je to správně Nejpřesněji pomůže určit místo aplikace Záchranka: podle Zdravotnické záchranné služby Jihočeského kraje zásadně zpřesňuje a zrychluje lokalizaci události, hlavně ve volném terénu, a standardy první pomoci Českého červeného kříže ji doporučují spolu s linkou 155. K přesné identifikaci místa lze využít i jednoznačná označení: kilometr silnice, železnice nebo řeky, číslo železničního přejezdu, číslování pouličních lamp nebo body záchrany v terénu, případně přímo souřadnice GPS. Orientační body, jako rybník nebo kostel, se uvádějí navíc k adrese. Zdroj: ZZS Jihočeského kraje – Jak volat 155, Jak volat na linku 155? a Co je potřeba sdělit?; NZIP – Zdravotnická záchranná služba, tísňová linka 155 nebo 112 (MZ ČR, 2024), Co je potřeba sdělit; Standardy první pomoci ČČK (2023), 1.3 Přivolání odborné pomoci
829. Jaká je první pomoc při křečových stavech?

     A) Postiženého se snažíme udržet silou v jedné pozici, abychom utlumili jeho chvění a zabránili tak případnému zranění.
     B) Podáme postiženému nápoj s dostatkem minerálů, které působí jako prevence křečí.
     C) Křeče necháváme volně proběhnout. Kolem postiženého uděláme prostor, aby se dále nezranil (odstraníme okolní nábytek apod.). Po odeznění křečí, zkontrolujeme vědomí postiženého.

     Správná odpověď: C

     Proč je to správně Záchvat křečí se nechává volně proběhnout. Standardy první pomoci Českého červeného kříže řadí fyzické bránění pohybům během záchvatu mezi nevhodné postupy, stejně jako páčení čelistí a vytahování jazyka. Zachránce jen odstraní z okolí předměty, o které by se postižený mohl poranit. Po odeznění záchvatu zkontroluje vědomí a dýchání: dokud se postižený neprobere, postupuje jako u bezvědomí, a pokud si není jistý, že dýchá normálně, zahájí resuscitaci. Zdroj: Standardy první pomoci ČČK (2023), 8.2 Křečové stavy
830. Jaký je postup při otravě léky?

     A) Voláme 155. Pokusíme se u postiženého vyvolat zvracení, je-li postižený při vědomí. Můžeme podat tablety černého uhlí. Důležité je zjistit o jaký druh léčiv se jedná. Další postup konzultujeme s linkou 155 nebo Toxikologickým informačním střediskem.
     B) Postiženému podáme 2L čisté, neperlivé vody a dohlédneme na to, aby toto množství postižený vypil v co nejkratším čase. Poté sledujeme jeho zdravotní stav a v případě zhoršení jej dopravíme k lékaři. Množství vody léky naředí a sníží se tak jejich účinek.
     C) Postiženého uložíme ke spánku do dobře větrané místnosti. Během spánku účinek požitých léků postupně zeslábne až vymizí.

     Správná odpověď: A

     Proč je to správně Při otravě léky se podle standardů první pomoci Českého červeného kříže volá záchranná služba a zachránce se snaží zabránit dalšímu vstřebávání: je-li postižený dostatečně při vědomí, pokusí se vyvolat zvracení. Důležité je zjistit druh a množství léku, třeba podle obalů, a postiženého až do příjezdu posádky sledovat; při poruše vědomí postupuje jako u bezvědomí. Standard připomíná také Toxikologické informační středisko, které radí i laikům. Nechat postiženého spát bez dohledu je chybou, protože otrava léky může vést k útlumu dechu a zástavě oběhu. Zdroj: Standardy první pomoci ČČK (2023), 7.3 Otravy léky; Standardy první pomoci ČČK (2023), 7.1 Univerzální pravidla první pomoci při podezření na otravu
831. U jakých chemikálií nemůžeme vyvolávat zvracení v rámci poskytování první pomoci u otrav?

     A) Alkohol.
     B) Kyseliny, zásady, pěnidla.
     C) Léčiva.

     Správná odpověď: B

832. Kdy zahajujeme resuscitaci u postiženého, který je v bezvědomí?

     A) Pokud postižený nereaguje na opakované bolestivé podněty např. štípání, údery konečky prstů do žeber, zatahání za vlasy okolo uší, poplácání dlaní po tváři apod.
     B) V případě, že jsme uvolnili dýchací cesty záklonem hlavy a postižený nedýchá normálně, zahájíme resuscitaci. "Nedýchá normálně" znamená: při záklonu hlavy nedýchá vůbec, chrčí či lape po dechu.
     C) Pokud postižený po uložení na záda a zvednutí nohou do výšky ani po dvou minutách nenabyde vědomí.

     Správná odpověď: B

     Proč je to správně Resuscitace se zahajuje, když postižený nereaguje a po uvolnění dýchacích cest záklonem hlavy nedýchá normálně. Standardy první pomoci Českého červeného kříže za nenormální dýchání výslovně považují i lapavé vdechy; Evropská resuscitační rada popisuje také slabé, pomalé, nepravidelné a hlasité lapavé nadechování. Chrčení nebo lapání po dechu tedy normální dýchání není. Dýchání se kontroluje nejvýš deset sekund a k ověření, zda postižený reaguje, stačí oslovení a zatřesení ramenem, ne bolestivé podněty. Čekání se zvednutýma nohama resuscitaci jen oddálí. Zdroj: Standardy první pomoci ČČK (2023), 2.1 Základní neodkladná resuscitace dospělých; ERC 2025 – Základní resuscitace krok za krokem (ČRR), krok Dýchání
833. Kdy vytahujeme rukou jazyk postiženého, který je v bezvědomí?

     A) Nikdy.
     B) Pouze pokud postižený nedýchá.
     C) Vždy když je potřeba uvolnit u postiženého dýchací cesty. Využijeme spínací špendlík z lékárničky.

     Správná odpověď: A

     Proč je to správně Jazyk se postiženému v bezvědomí rukou nevytahuje nikdy. Standardy první pomoci Českého červeného kříže řadí vytahování jazyka mezi nevhodné postupy u bezvědomí i u křečí, kde hrozí poranění postiženého i prstů zachránce a na kvalitu dýchání nemá vliv. Neprůchodnost dýchacích cest zapadlým kořenem jazyka řeší zachránce záklonem hlavy se zvednutím brady, a pokud postižený nedýchá normálně, zahajuje resuscitaci. Zdroj: Standardy první pomoci ČČK (2023), 2.4 Bezvědomí; Standardy první pomoci ČČK (2023), 8.2 Křečové stavy
834. Postiženého v bezvědomí, který je zasažen elektrickým proudem:

     A) opláchneme studenou vodou, aby se rychleji probral.
     B) nejprve izolujeme od zdroje elektrického proudu.
     C) otočíme na bok do stabilizované polohy.

     Správná odpověď: B

     Proč je to správně Prioritou je bezpečnost zachránce. Podle standardů první pomoci Českého červeného kříže se zachránce nejdřív ujistí, že zdroj elektrického proudu byl vypnut, a pokud to nejde, přeruší kontakt postiženého s předmětem pod napětím pomocí nevodivého předmětu. K vedení vysokého napětí se nepřibližuje, dokud nemá jistotu, že proud byl odpojen, protože výboj hrozí i na několik metrů. Teprve potom ošetřuje: u bezvědomí postupuje podle standardu pro bezvědomí, při zástavě oběhu zahájí resuscitaci. Oplachování vodou ani otáčení na bok nemají přednost před odpojením proudu. Zdroj: Standardy první pomoci ČČK (2023), 2.8 Úraz elektrickým proudem
835. Jaké příznaky se objevují u cévní mozkové příhody, tzv. mrtvice?

     A) Ochabnutí koutku oka, úst, patrný křivý úsměv, plazení jazyka šikmo, ochrnutí na jednu polovinu těla (špatná hybnost, slabost v končetinách, nepředpažení rukou, jiná síla v rukou), postižení řečového centra (potíže s mluvením).
     B) Euforie, zvýšené sebevědomí a hovornost, rozšířené oční zornice, trhavé pohyby a vysušené sliznice (olizuje se).
     C) Vysoká horečka, bolest hlavy, malátnost, zvracení, zrychlený tep a suchá pokožka.

     Správná odpověď: A

     Proč je to správně Cévní mozková příhoda se podle standardů první pomoci Českého červeného kříže projevuje náhle vzniklou poruchou hybnosti nebo citlivosti obličeje, například poklesem ústního koutku či víčka, ochrnutím nebo poruchou čití na jedné polovině těla a poruchou řeči, kdy postižený nemluví, mluví setřele nebo nerozumí. Pro laiky standard příznaky shrnuje do tří oblastí: obličej, paže, kdy postižený neudrží obě paže předpažené, a řeč. Národní zdravotnický informační portál uvádí mezi hlavními příznaky také poruchy vidění. Podstatné je, že příznaky vznikají náhle. Zdroj: Standardy první pomoci ČČK (2023), 8.3 Náhle vzniklé poruchy hybnosti a řeči; NZIP – Cévní mozková příhoda: jak ji poznat? (2023), Tři nejdůležitější příznaky cévní mozkové příhody
836. Jaká je první pomoc u člověka s cukrovkou, který je při vědomí a špatně komunikuje?

     A) Podáme malé množství tvrdého alkoholu, nejlépe 40 % v množství 0,04L. Pokud nedojde k rychlému zlepšení zdravotního stavu poškozeného, můžeme podat ještě jednu dávku, více však ne.
     B) Postiženému přivoláme zdravotnickou záchrannou službu, která mu změří množství cukru v krvi a podle naměřeného množství lékař podá infuzi.
     C) Vždy podáme cukr, ideálně v tekuté formě. Dále sledujeme stav postiženého, zda dochází ke zlepšení. V případě, že se stav nelepší, voláme 155.

     Správná odpověď: C

837. Kdy se používá automatizovaný externí defibrilátor a proč?

     A) U postiženého, který je resuscitován, je-li v dosahu a nezdržuje to zachránce od provádění resuscitace (zpravidla tak musí být na místě více zachránců).
     B) V případech, kdy zachránci dochází při resuscitaci síly, aby získal čas pro jejich načerpání.
     C) Při krátkém bezvědomí (mdlobě) k rychlejšímu přivedení postiženého k vědomí. Elektrický výboj postiženého výrazně štípne, čímž mu dá bolestivý podnět.

     Správná odpověď: A

     Proč je to správně Automatizovaný externí defibrilátor se připojuje k postiženému, který je resuscitován pro zástavu oběhu, a to co nejdřív, jakmile je k dispozici. Podle standardů první pomoci Českého červeného kříže zachránce zajistí jeho přinesení, a je-li zachránců víc, stlačování hrudníku během nalepování elektrod pokračuje. Evropská resuscitační rada radí poslat pro AED někoho dalšího; zachránce, který je na místě sám, pro něj jde, jen když ho dokáže najít a použít do jedné minuty, jinak hned zahajuje resuscitaci. K probírání z mdloby ani k odpočinku zachránce AED neslouží. Zdroj: Standardy první pomoci ČČK (2023), 2.3 Základní neodkladná resuscitace s použitím automatického externího defibrilátoru; ERC 2025 – Základní resuscitace krok za krokem (ČRR), krok Pošlete pro AED