Srnec obecný (Capreolus capreolus)

Srnec obecný (Capreolus capreolus) je nejmenší jelenovitý sudokopytník Španělska a podle Atlasu a Červené knihy suchozemských savců Španělska (Atlas y Libro Rojo de los Mamíferos Terrestres de España, San José, 2007) nejmenší ze všech evropských jelenovitých. Samci se říká srnec, samici srna a mláděti srnče. Španělsky se srnec nazývá corzo, srna corza a srnče corcino; Atlas uvádí i jména v dalších jazycích Španělska: katalánsky cabirol, baskicky orkatza a galicijsky corzo. Žije hlavně v lesích severní poloviny Pyrenejského poloostrova, kde se v posledních desetiletích rozšířil, a na jihu v menších a oddělených populacích.

Ilustrace vytvořené pomocí AI pro vzdělávací účely.

Určování

Podle Atlasu ho poznáte podle následujících znaků. Učebnice ke zkoušce lovce v Kastilii a Leónu (verze z roku 2024, oddíl 2.4.2) zdůrazňuje, že černý pruh na čenichu a bílé zrcátko jsou vidět v každém ročním období a u všech jedinců.

• Velikost. Od hlavy po kořen ocasu měří 95 až 145 centimetrů, v kohoutku 54 až 83 centimetrů a váží 16 až 30 kilogramů. Srnci jsou o něco větší než srny, rozdíl mezi pohlavími je ale malý. Zadní běhy má silné, uzpůsobené ke skokům.
• Hlava. Na čenichu má černý pruh a uši má velké.
• Zrcátko. Je to bílá skvrna srsti, kterou srnec dokáže naježit a která obklopuje zakrnělý, téměř neviditelný ocas.
• Parůžky. Má je jen srnec. Mají tři výsady a hojné perlení, tedy drsný povrch, a každý rok se obnovují.
• Srst. Mění ji dvakrát ročně, na jaře a na podzim. V zimě je hustá a šedá, v létě krátká a v odstínech od oranžové po kaštanově hnědou. Podle učebnice z Kastilie a Leónu může mít v zimě navíc bílou skvrnu na hrdle a další na spodní části krku. Některé jižní populace, například andaluský srnec, zůstávají šedé i v létě.

Samec a samice

Nejzřetelnějším rozdílem jsou parůžky, ty však nepomohou po celý rok. Podle učebnice z Kastilie a Leónu je mají jen srnci: tvoří je růže u báze, lodyha a obvykle tři výsady s hojným perlením. Od prvního roku věku je srnci shazují v říjnu a listopadu a nové parůžky, které rostou v zimě, zbavují kůže, která je kryje, lýčí, od února do dubna: tomu se říká vytloukání. V zimě proto mnoho srnců parůžky nemá nebo je má teprve napůl dorostlé a pohlaví se lépe pozná zezadu. K čemu parůžky slouží, jak rostou a jaké mohou mít vady, vysvětluje článek o parůžcích srnce.

Srnce od srny lze rozlišit i takto:

• Zrcátko. Podle lovecké příručky baskické vlády (Sáenz de Buruaga a kol., 2020, list 40) má u srnce tvar ledviny a u srny tvar obráceného srdce, což je v terénu velmi zřetelný znak. Táž příručka uvádí také postavu a způsob močení.
• Chomáč srsti u srny. V zimě má srna pod zrcátkem malý chomáč srsti, který připomíná ocas, podle British Deer Society, britské společnosti pro jelenovité.
• Postava s věkem. Podle Virtuální encyklopedie španělských obratlovců (Enciclopedia Virtual de los Vertebrados Españoles, Mateos-Quesada, 2017) srncům s léty mohutní krk a přední partie, kdežto srny se mírně rozšiřují v zadní třetině těla. Podle toho lze v terénu rozlišit srnce od srn a staré kusy od mladých.
• Srnče. Rodí se hnědé s bílými skvrnami podél hřbetu a asi ve dvou měsících je už ztratí, podle téhož zdroje. Podle učebnice z Kastilie a Leónu začnou mladým srncům kolem tří měsíců růst první parůžky, jen malé knoflíky, které během zimy odpadnou.

Jak ho odlišit od jelena

Srnec a jelen často žijí ve stejných horách, srnec je ale mnohem menší a má krátké parůžky. Tabulka shrnuje rozdíly podle údajů Atlasu o každém z obou druhů:

Zdroj: listy Atlasu a Červené knihy suchozemských savců Španělska (2007) o srnci a jelenovi (PDF) (Carranza, 2007); učebnice ke zkoušce lovce v Kastilii a Leónu pro měsíce, kdy oba druhy shazují paroží, a Virtuální encyklopedie pro skvrny srnčat.

Srnec se plete také s daňkem, který je větší, v létě má srst s bílými skvrnami a samci mají lopatovité paroží; jeho list oba druhy porovnává. List o kamzíkovi ho se srncem porovnává také: kamzík není jelenovitý, ale turovitý, s trvalými rohy u obou pohlaví.

Andaluský srnec

Atlas popisuje místní typ srnce, andaluského srnce, který žije v pohořích provincií Cádiz a Málaga a je přizpůsoben suchému středomořskému prostředí. Vyznačuje se šedou srstí po celý rok, chybějící bílou skvrnou na krku, španělsky zvanou babero, malým vzrůstem, výraznějším rozdílem mezi srnci a srnami a kratší a širší lebkou.

Příručka k ochraně a péči o andaluského srnce (Manual de conservación y gestión del corzo andaluz) andaluské vlády (Junta de Andalucía, kapitola 2) uvádí jeho rozměry a životní cyklus:

• Hmotnost a výška. Srnci váží v průměru 21 až 26 kilogramů a srny 18 až 24, při průměrné výšce v kohoutku 68 až 75 centimetrů u srnců a 65 až 73 u srn. Jsou to nejlehčí a nejmenší srnci v Evropě.
• Zbarvení. Srst je šedá po celý rok, i když se některé kusy v létě přebarví do rezavohněda, a bílá skvrna na krku chybí.
• Rozmnožování. Říje je v první polovině července a porody v dubnu a květnu, o měsíc dříve než na severu Španělska a ve zbytku Evropy.
• Mláďata. Kvůli dlouhým letním suchům odchová srna v provinciích Cádiz a Málaga v průměru méně než jedno srnče ročně, oproti 1,5 na severu Španělska a Evropy.

Podle téže příručky genetické studie potvrzují, že srnci jižní poloviny poloostrova se liší od severních a že srnci z pohoří provincií Cádiz a Málaga tvoří geneticky samostatnou populaci.

Kde žije ve Španělsku

Podle Atlasu žije srnec v Evropě v téměř souvislém pásu od Skandinávie po Středomoří. Ve středomořské oblasti jsou jeho populace roztříštěnější a čím jižněji, tím řidší.

Ve Španělsku podle téhož zdroje rovnoměrně obývá Pyreneje, Baskicko a Kantaberské pohoří až po pohoří Sierra de Los Ancares v provincii Lugo a pohoří Montes de León, odkud osídlil velkou část Galicie. Výrazně se rozšířil do Iberského a Centrálního pohoří, do pohoří Cameros, La Demanda a Urbión, do provincií Burgos a Soria, do La Rioji, na aragonskou stranu hory Moncayo a do severní Mesety, rozšířil svůj areál v provincii Guadalajara a z Centrálního pohoří pronikl do pohoří Serranía de Cuenca. Na jihu se zřejmě šíří jen populace v pohoří Montes de Toledo; populace v pohoří Sierra Morena obývají jihozápad provincie Ciudad Real a zasahují do provincie Badajoz a místy do provincií Córdoba a Jaén, a populace v provinciích Cádiz a Málaga jsou stabilní, ale s poměrně nízkou hustotou ve srovnání se zbytkem Španělska.

V Kastilii a Leónu je to nejrozšířenější jelenovitý druh a žije ve všech provinciích, i na rovinách, náhorních plošinách a v nížinách, podle tamní učebnice. V Baskicku v polovině 20. století vyhynul a od sedmdesátých let se tam vrátil z provincie Burgos, z Kantábrie a z Navarry a díky několika reintrodukcím v Bizkaii a Gipuzkoi; dnes žije téměř na celém území, podle baskické příručky. Atlas dodává, že v Katalánsku a v Baskicku byli vypuštěni srnci z Francie.

Dává přednost lesům, které mu poskytují úkryt i potravu, s bohatým bylinným a keřovým patrem a s mnoha druhy rostlin, využívá ale i pole. Podle Virtuální encyklopedie žije v bučinách, borech, doubravách, porostech dubu cesmínovitého a korkového i v porostech jalovců a také v křovinách a pastevních lesích zvaných dehesas; nejvyšší hustoty byly naměřeny v bučinách Kantaberského pohoří a v kaštanových lesích pohoří Las Villuercas v provincii Cáceres.

Čím se živí

Atlas ho popisuje jako velmi vybíravé zvíře, které vyhledává výživné rostliny s nízkým obsahem vlákniny, i když v mnoha oblastech Evropy se živí hlavně obilím z polí. Podle Virtuální encyklopedie žere na Pyrenejském poloostrově více než 191 druhů rostlin a nejvíce ostružiník. Protože má malý žaludek, musí žrát mnohokrát za den.

Jeho potrava se mění podle oblasti a ročního období:

• Montes de Toledo. Listy a výhonky stromů a keřů, hlavně dubu cesmínovitého a planiky, tvoří 73,4 % jeho potravy během roku a byliny a trávy 20 %.
• Kantaberské pohoří. Převládají ostružiník, borůvka a dub pyrenejský.
• Garrotxa v Katalánsku. Břečťan a ostružiník tvoří téměř polovinu jeho potravy.

Rozmnožování a bekání

Říje je v červenci a srpnu. Podle Atlasu je srnec jediným evropským jelenovitým s utajenou březostí, tedy embryonální diapauzou: zárodek se zastaví ve vývoji asi na 170 dní, téměř od oplodnění v červenci, a potom následuje březost trvající 130 dní. Srnčata se tak rodí v květnu a červnu, na jaře, v ročním období, které je podle baskické příručky pro mláďata nejpříznivější. Srna obvykle rodí dvě mláďata, která jsou hned schopná pohybu, a na jihu je cyklus o měsíc napřed. Podle učebnice z Kastilie a Leónu začínají srny rodit ve druhém roce a rodí po celý život.

Žije převážně samotářsky. Podle Virtuální encyklopedie tvoří skupinky obvykle srna se srnčaty daného roku, někdy i se srncem; srnčata se od matky oddělí, když začnou porody v dalším roce. Srnci mají sezonní teritoria: zakládají je před vytloukáním parůžků a opouštějí po říji, podle učebnice z Kastilie a Leónu.

Své teritorium srnec hájí zvukem podobným psímu štěkotu, bekáním, a značkuje ho pachem z několika žláz. Podle Atlasu se otírá hlavou a parůžky o vegetaci a hrabe v zemi, hlavně když vytlouká a během říje. Příručka andaluské vlády umisťuje tyto žlázy na čelo, k očím, na zadní běhy a mezi spárky předních běhů. Baskická příručka dodává, že je velmi teritoriální během říje a porodů, že se srnci páří s několika srnami, ale netvoří harémy, a že je nejaktivnější za svítání a za soumraku.

Predátoři a hrozby

Podle Atlasu je srnec v severní polovině Španělska běžnou kořistí vlka iberského. Srnčata, která se velmi těžko hledají, jsou zranitelná vůči liškám, zdivočelým psům a jakémukoli jinému predátorovi. Virtuální encyklopedie uvádí lišku jako dalšího běžného predátora srnčat a popisuje případy, kdy medvědi hnědí v Kantaberském pohoří srnčata vyhledali a ulovili.

Není to ohrožený druh, má však jiné problémy:

• Převozy. Atlas upozorňuje, že nekontrolované vypouštění srnců přivezených odjinud může vést ke ztrátě genetických a ekologických vlastností původních populací, a Virtuální encyklopedie zmiňuje dovoz srnců ze střední Evropy k zazvěření honiteb.
• Srážky s vozidly. Podle Virtuální encyklopedie připadlo na divočáka a srnce 79 % ze 74 600 srážek se zvěří zaznamenaných na španělských silnicích v letech 2006 až 2012. V Galicii se srnec podílel na 36,5 % nehod s kopytníky v letech 2006 až 2010, nejčastěji v dubnu, květnu a červenci.
• Škody. Jeho šíření v Evropě způsobuje podle Atlasu problémy v zemědělství a v lesním hospodářství.
• Nemoci. Hlavními nemocemi v Evropě jsou keratokonjunktivitida, kolibacilóza, pasteurelóza a různá parazitární onemocnění.

Právní postavení ve Španělsku

K 23. říjnu 2026 je srnec lovným druhem velké zvěře v patnácti ze sedmnácti autonomních společenství, která každou sezonu stanoví, kde, kdy a jak se loví. Tyto údaje popisují španělské právo, nikoli české. V příloze I Real Decreto 1095/1989, státního seznamu lovných druhů, který může každé společenství zúžit, je uveden jako „Corzo (Capreolus capreolus).“. Článek 65 Ley 42/2007 o přírodním dědictví a biologické rozmanitosti stanoví, že se loví pouze druhy určené autonomními společenstvími, a zakazuje vypouštět bez povolení a vysazovat nepůvodní druhy pro lov.

Srnec není zařazen do Španělského katalogu invazních nepůvodních druhů ani do seznamu volně žijících druhů se zvláštní ochranou a Španělského katalogu ohrožených druhů podle Real Decreto 139/2011. Podle Virtuální encyklopedie je hodnocen jako „málo dotčený“ v celosvětovém hodnocení Mezinárodního svazu ochrany přírody (IUCN) z roku 2008 i ve španělském hodnocení z roku 2006. V národních parcích se neloví: článek 7.3.a Ley 30/2014 o národních parcích považuje sportovní a komerční lov za neslučitelný s nimi, správa parku však může organizovat regulaci početních stavů.

Každé společenství stanoví období a podmínky lovu pro každou sezonu. Tabulka shrnuje sezonu 2026-2027, ověřenou 23. října 2026 v úředních věstnících všech sedmnácti autonomních společenství. Data v závorkách jsou dopočítaná z nedělí, které předpis uvádí, a data, která předpis uvádí bez roku, jsou bez roku:

Období v tabulce nenahrazují platnou vyhlášku nebo rozhodnutí každého společenství ani technický plán honitby, které stanoví lovecké dny, limity a způsoby lovu. Před lovem si ověřte předpis svého společenství a povolení pro daný pozemek.

Podle učebnice z Kastilie a Leónu se srnec loví hlavně šoulačkou, španělsky rececho, a na čekané, ale také při montería, gancho a naháňkách. Baskická příručka vysvětluje, proč se srnci loví ve dvou obdobích, v Kastilii a Leónu například od dubna do června či července a od srpna do října: lovecká doba odpovídá době plně vyvinutých parůžků a říje v červenci a srpnu ji dělí na dvě části, kdežto lov srn a naháňky připadají na podzim a zimu. Potřebné vybavení popisuje průvodce vybavením na šoulačku na srnce.

Kolik se jich uloví

Podle Lesnické statistické ročenky 2023 španělského ministerstva pro ekologickou transformaci (tabulky 10.4 a 10.5) se v roce 2023 ve Španělsku ulovilo 91 738 kusů srnčí zvěře, tedy 11,7 % z 781 300 kusů velké zvěře toho roku. Byl to třetí nejčastěji lovený druh velké zvěře, po divočákovi s 443 714 kusy a jelenovi se 165 825. Nejvíce úlovků měla provincie Burgos, 8 480 kusů, tedy 9 % z celku. První údaje ročenky za rok 2024 (tabulka F.2) uvádějí 100 776 kusů z celkových 826 846 kusů velké zvěře.

Sčítání celé španělské populace neexistuje. Hustota se v jednotlivých oblastech velmi liší: podle Atlasu se v Kantaberském pohoří blíží 20 kusům na čtvereční kilometr a v pohořích provincií Cádiz a Málaga je mnohem nižší a populace ve středu a na severu v desetiletí před jeho vydáním rostly.

Zdroje a datum revize

Redakční revize a kontrola zdrojů: 23. října 2026. Popsané předpisy jsou španělské; údaje o populaci a úlovcích jsou poslední zveřejněné.

• MITECO — Atlas y Libro Rojo de los Mamíferos Terrestres de España: Capreolus capreolus (San José, 2007)
• MNCN-CSIC — Enciclopedia Virtual de los Vertebrados Españoles: Corzo (Mateos-Quesada, 2017)
• Junta de Castilla y León — Temario del examen del cazador (v. 2024), oddíl 2.4.2
• Baskická vláda — Manual de caza (2020), list 40
• Junta de Andalucía — Manual de conservación y gestión del corzo andaluz, kapitola 2
• British Deer Society — Roe deer
• MITECO — Anuario de Estadística Forestal 2023

Časté otázky o srnci