Iberský zajíc běžící na otevřeném poli za soumraku, ukazující jeho charakteristický tvar a zbarvení

Iberský zajíc (Lepus granatensis): Charakteristika a lovecký management

Iberský zajíc je jedním z nejznámějších a nejoblíbenějších lovných druhů drobné zvěře ve Španělsku. Je hojný jak na Iberském poloostrově, tak na Mallorce. Jeho hlavním rozlišovacím znakem od ostatních zajíců je jeho velikost, která je menší než u evropského zajíce nebo zajíce běloocasého.

Identifikace

Jak již bylo zmíněno, iberský zajíc je nejmenší ze španělských zajíců. Lze ho poznat podle prodloužených zadních končetin a dlouhých uší s černými konci.

Jeho srst je na hřbetní straně žlutohnědá, zatímco na břišní straně je bílá. Na zadní části těla můžete také najít bílé skvrny. Samec může vážit až 2,95 kg a samice může dosáhnout hmotnosti až 3,30 kg.

Detailní pohled na iberského zajíce ukazující jeho charakteristické fyzické znaky a zbarvení srsti

Rozšíření a habitat

Tento druh lze nalézt ve většině Iberského poloostrova. Jsou známy tři poddruhy, které se rozšířily po celém regionu:

  • L. g. gallaecicus (v Galicii a západní Asturii)
  • L. g. solisi (na ostrově Mallorca)
  • L. g. granatensis (s nejširším rozšířením)

Iberský zajíc preferuje otevřené prostory, jako jsou zemědělské systémy nebo oblasti s řídkým porostem. Na severu poloostrova obývá podhorské křoviny nebo horské pastviny. Na jihu poloostrova se vyskytuje v otevřených zemědělských oblastech a olivových hájích. Sucho může významně ovlivnit populace zajíců v těchto habitatech.

Iberský zajíc krmící se ve svém přirozeném prostředí, ukazující typické chování při sběru potravy

Strava

Jejich potravní návyky jsou noční. Několik jedinců se v noci shromažďuje za účelem krmení. Tato zvířata se živí především travinami. Bez ohledu na geografickou polohu se živí listy, stonky, květy, semeny a plody, ale to se mění podle dostupných zdrojů.

Dokážou spásat dřevnaté rostliny za účelem hledání kůry, stonků nebo některých plodů. Při vysokých hustotách se mohou krmit v blízkosti králíků nebo dokonce dobytka.

Pár iberských zajíců během období rozmnožování, ilustrující jejich reprodukční chování

Rozmnožování

Jejich rozmnožování se mění podle klimatických podmínek, které ovlivňují bylinnou biomasu. Iberský zajíc se může rozmnožovat po celý rok, ale největší intenzity dosahuje mezi únorem a červnem. V oblastech s vysokými teplotami může být reprodukční cyklus ovlivněn.

Je zajímavé zmínit, že tento druh má schopnost embryonální resorpce, jak je tomu u jiných zajícovců. Březost trvá 42 až 44 dní a v jednom vrhu může být jeden až pět zajíčků. Ti nedostávají rodičovskou péči.

Iberský zajíc ve svém denním pelechu, ukazující charakteristické chování při odpočinku

Chování

Iberský zajíc má samotářské návyky. Celý den tráví zalehnutý v "pelíšcích" nebo prohlubních, které si sám vytváří k odpočinku. Za soumraku vychází, aby se nakrmil.

Při krmení tvoří skupiny, aby efektivněji využívaly oblasti výskytu potravy. Také se denně přesouvá mezi místy krmení a odpočinku.

Lovec praktikující zodpovědný lovecký management iberského zajíce v jeho přirozeném prostředí

Opatření loveckého managementu

Jako druh drobné zvěře je ve Španělsku velmi ceněn, odhaduje se, že ročně se uloví více než milion jedinců. Navíc jeho rychlost a obratnost z něj činí vzrušující výzvu pro všechny typy lovců. Pro efektivní lov je důležité mít nezbytné lovecké vybavení.

Přesto je druh stále zranitelný kvůli nedostatku vhodného loveckého managementu, pytláctví a nadměrnému používání pesticidů. Proto bude vždy potřebovat vhodná manažerská opatření a bezpečné postupy pro udržení udržitelného a zodpovědného lovu. Je zásadní chránit sluch během lovu pro prevenci dlouhodobého poškození sluchu.